Ráchel kouká kolem sebe a nevidí nic jiného než listy stromů a husté křoví. Chvilku se brodí lesem . Je to nepříjemá a namáhavá cesta , ke všemu má ráchel pocit že má v očích něco ,co jí znemožňuje dobře vidět. Máchá kolem sebe rukama a prodírá se dál lesem .Uběhne pět minut a ráchel zaslechne ženský hlas ,takoví silný a ostrý zvuk ,který musí vydávat někdo poblíž. A žená říká „Fagů,pro elune kde se schováváš,tady u nás ve vesnici na tebe někdo čeká, pospěš“ Ráchel zbystří a jde přímo za žeským hlasem. Prodere se houštím a uvidí vysokou elfí ženu se špičatýma ušima jak se na ní kouká, elfka se pousměje a rukou jí ukáže aby jí následovala.

„Jak já ji zastavim“ Pomyslela si Ráchle a klepla vajíčkem o pánev. Skořápka praskla a vajíčko se začelo mažit na másle. Do kuchyně vešla máma a povídá Ráchel. „Tak sem mluvila s tvojí ředitelkou a domluvili jsme se ,že tu školu na tenhle rok přerušíme, budeš se tam moct vrátit v září. “ „ Tak jo “ odpověděla ráchel a šla se podívat do svého pokoje. Otevřela dveře a zahlédla svojí oblíbenou knížku a elfce Fagů. Podívala se na titulní stránku ,kde byla Fagů namalovaná .Měla skvělý pocit, že o ní někdo napsal knížku . Koukala se na obrázek asi deset vteřin a v tom jí přerušil hlásek „Co si myslíš, že nás budeš takhle pomlouvat ? O co ti jde? Si normální?“

Ráchel se probouzí celá zpocená po prosněné noci. Po snu ,ve kterém měla krásný kožený obleček a s Lukášem u ní doma dělali samé mládeži nepřístupné věci. Jak se tak probouzí má pořád před očima tu skvělou noc a nemyslí na nic co se dělo včera ,nebo ten šílený blázinec kde byla zavřená. Protáhne si ruce ,zazívá a převlékne se do denního oblečení. Všimne si kabátu ,bičíku a motýlka ,pousměje se a s pocitem ,že je konečně něco správně ,oblékne kalhoty ,tričko, kabát,ponožky , zastrčí bičík do kabátu a motýlka do kapsičky. Vejde do kuchyně , kde sedí máma s tátou . „Ahoj ,tak jak ti dneska je“ zeptá se jí táta. „De to ,sem dobře nabitá ,jaký máte plány na dnešek?“ „ No ,ještě nevíme ,chtěli jsme za babičkou ,pojedeš s náma?“ odpověděla jí máma. „Dneska asi ne ,jen si to užijte , já budu tady“ „ Tak dobře ,jak chceš, jo a volali jsme do nemocnice a oni nám říkali ,že to není nejlepší nápad tě nechávat doma ,že ještě nejsi úplně vyléčená“

„Tak povídej ,jaký to tam bylo? Asi malý peklo ,co?“ Řekla Lucka ,která Ráchel neviděla skoro týden ,což nebylo mezi holkami zvykem, a pokračovala v balení jointu. „To teď není důležité ,spíš mi řekni kdybys měla udělat něco ,co pomůže celému světu , co by to bylo?“ „Já ti nevim Rejčl počkej ,až to dokouříme hihihi“ a olízla joint aby držel pohromadě. V tom Ráchel začala komunikovat s Luckou v myšlenkách ,byla zticha a koukala na ni. „Víš já jsem královna týhle planety a budu tě potřebovat abys vládla se mnou ,ha bude to fakt nářez“ A lucka pokračovala jako by nic neslyšela. Ráchel z toho byla celkem udivená .Proč s ní Lucka nechce vládnou ? A než si to stihla promyslet Lucka jí podávala hořící joint.

„Už musíš jít ,a přemýšlej o tom co jsem ti řekl.“ „Buď chytřejší a dostaneš se od tamtud, jsi přece normální holka ,ne. Ta noc byla úžasná , díky“ „Taky ,neboj se já je přelstím“ A v tom se Ráchel probudí a nad její postelí je sestra a kouká na ni. „O co vám jde ? Na co koukáte?“ „Já jsem vás přišla vzbudit slečno!“ „Dobře tak já vstávám. Zvládnu to sama díky. Teď jsem si vzpomněla ,můžu mluvit se svým doktorem?“ „Zkusím to zařídit“ řekla sestra a odešla od postele. Ráchel se probudila, podívala se na Evu ,která seděla na posteli a četla si knížku a popřála jí dobré ráno . Eva odpověděla stejnou větou a pokračovala ve čtení. Pak si šla Ráchel vyčistit zuby a zakouřit si .Když tam tak stála dala si sprchu a svěží se vrátila do vedlejší místnosti. Na stole už byla snídaně a Ráchel si zařídila dvojitou porci jako obvykle. Dojedla ,vzala si léky a šla si lehnout a pokusit se spojit s Lukášem. Začala myšlenkami volat Lukáše „Si tam ,slyšíš mně“ „Jo sem tady ,co se děje ?“ „Nic, jenom tě chci slyšet “ „Jak je ?“ „Masakr fakt si myslim že se z toho budu muset pořádně vydunit , fakt jsem v žaláři “

Po bezesnné noci se Ráchel probouzí a vidí jak se k ní blíží sestra „Právě jsem vás chtěla vzbudit ,bude snídaně“ „Už vstávám, vteřinku“ odpoví rozespalá Ráchel a začne se pomalu probírat. Promne si oči a vstane z postele, natáhne se po kartáčku a jde k umyvadlu. Vymáčkne pastu a vyčistí si zuby. Pomalým ,rozespalým krokem se vrací k posteli.Sedne si a rozhlédne se po pokoji. Vidí holé zdi ,stůl ,troje dveře ,a postele . V jedné je modlící se Eva a zbytek je potažený modrým igelitem. Ráchel přemýšlí co bude dneska dělat a v tom se otevřou dveře .Je v nich sestra s pojízdným stolečkem , na kterém jsou rohlíky ,čaj a malé igelitové pytlíčky s marmeládou. Eva dokončí ranní modlení a povídá „Když budete chtít tak můžete sníst mé porce jídla, já se nehodlám otrávit“ „Tak děkuji ,já sním všechno“ „Dobře“ odpoví Eva a vytáhne cereální tyčinku ,kterou má k snídani. Ráchel sedne ke stolu ,namaže rohlík máslíčkem a marmeládou a začne znovu přemýšlet o svém dnením plánu.

Ráchel si začala uvědomovat, že v nadcházejících dnech bude všechno jinak. Dostala se na psychiatrii a vše pro její život normální se stává minulostí. Bydlet v jednom pokoji víc než se dvěma spolubidlícíma se Ráchel ješte nepovedlo. Už dříve přemýšlela že se odstěhuje ,ale měla problémy s prací a její kamrádka začala bydlet s přítelem. Tak zmatená ,naštvaná ,ale na druhou stranu zvědavá , jestli je pobyt na psychiatrii takový ,jaký jej vyděla ve filmech, přemýšlela, jaké jsou pacientky když je člověk pozná z blízka.

Je pátek, ne, vlastně sobota ráno a Ráchel se vrací domů. Má super náladičku, dneska to byla skvělá akce, pomyslela si. Samozřemě si zakouřila par jointů a po celý večer vypadala spokojeně .Seděla v koutě, pokuřovala si a zírala na lidi jak se baví. Celkem napitá šla balit nějaké kluky a pak se vypařila. Na náměstí se ještě stavila pro kousek pizzi. Po cestě domů snědla to co si koupila a najednou stála před barákem kde bydlela s mámou a tátou. Vyjde schody ,pak otevře dveře a napochoduje do pokoje , kde se promítá filmeček. V hlavě má pořád to ,že se všichni její kamarádi otevřeně baví o trávě s rodiči a nemusí lhát o všech těch věcech a tak se odhodlá se ke všemu přiznat.Táta se s mámou baví o psích hračkách a zároveň koukají na plátno. Ráchlelina máma poslouchá jedním uchem tátu druhým bedničky a z ničeho nic Ráchel začne rozhovor. „Ty jo sem ti vlastně neřekala ,že kouřím trávu co?“ Táta otočí jedno oko a podívá se na Ráchel „ Si děláš srandu“ a pousmál se . Ona na to „Ne fakt ji kouřím“. Máma okamžitě zmáčkne tlačátko na ovladači a rozsvítí, koukne se ji zblízka a hluboce do očí a prohlásí „tak to je blbý táto, máme problém. jak dlouho to vlastně kouříš? “ „Asi tři roky . “ Odpověděla . „Co s tím budeme dělat?"

Slíbil jsem to doktorce, tak jsem musel. Ale vůbec jsem z toho neměl radost. Jakejsi mladík pouštěl z mobilu asi deset slov a já je měl opakovat. Náramný. Jsem se seknul u prvního a nechtělo se mi. Pak jsem se ho přeptal na to, jak dlouho si takhle spolu budeme hrát. Řekl, že dvě hodiny. Ještě že tam byla stážistka, taková vykulená holka s rovnátkama. Pila kafe. Nebo se mi to jen zdálo, nevim, ale něco s kafem tam bylo. Potom jsem třeba musel ukazovat prstem na modrý čtverečky přesně tak, jak ten psycholog ukazoval přede mnou. Ze mě dělal regulerně cvičenýho opičáka, vošoust. A jiný špeky. Největší laskomina bylo jezdit tužkou bludištěm. To jsem nedělal už od svých patnácti let asi tak.