„Já vás naučím jak svést jakéhokoliv chlapa,“ začala jednou večer mladinká slečna, vypadající, že v životě ještě chlapa ani neviděla. Podívaly jsme se jedna na druhou, usmály se a čekaly s čím vyrukuje. Považovaly jsme to za vtip. „A už jsi vůbec chlapa někdy viděla?“ odvážila se zeptat jedna z nás. Dívenka se jen usmála, vytáhla ze stolku několik fotek a nechala je kolovat. „Ale to nejsi ty,“ oponovala babička. Slečna vytáhla zrcátko, malovátka a začala se měnit přímo před našima očima. Uvolnila vlasy stažené do culíku, prsty je načechrala a přehodila do tváře. Potom už jen sundala pyžamový kabátek, tílko srolovala tak, aby měla holé břicho, kalhoty stáhla níž a uprostřed pokoje nám předvedla prvotřídní, erotikou nabitý, břišní tanec. Mlčky jsme na ni hleděly, ústa dokořán a nezmohly se na jediné slovo. Když skončila, rychle se zase odlíčila, pyžamový kabátek zapnula až k bradě a vlasy stáhla zpět do culíku. První se z toho překvapení vzpamatovala babička: „Co všechno se člověk v nemocnici nenaučí.“
Věra Schmidová