Vy jste odborník! (nejlepší vtip večera)

Na pokoji v nemocnici nás bylo osm, nejmladší bylo asi dvacet, nejstarší jednaosmdesát, takže každá uměla něco a ráda pomohla, poradila. Hned první večer asi sedmdesátiletá babi vytáhla mobil, papír, brýle, dlouze četla, studovala, ťukala. „Můžete mi někdo pomoct? Mám volat synovi, tady mi i napsal, co mám dělat, no nejde mi to,“ vzdala to po chvíli. Nejmladší slečna se usmála, vzala mobil a zeptala se: „Jaké má číslo?“ „Nevím, tady mi napsal toto,“ pokrčila babi rameny. Slečna čte nahlas: „Zmáčkni sedmičku.“ Zmáčkla. Nic. „To bude asi sedmička v seznamu,“ řekla a začala listovat. Pod číslem sedm byl hodinář. „On je hodinář?“ zeptala se. „Kdepak,“ zavrtěla babička hlavou. „Tam mám hodinky v opravě a mám si za čtrnáct dní zavolat.“ Slečna chvíli listovala v telefonu: „Nemůžu ho najít ani pod jménem, ani pod příjmením, ani pod syn, ani pod děti. Pod čím bych ho ještě měla hledat?“ zamyslela se. „Pod tou sedmičkou, ne?“ navrhla jsem nesměle. Pohrdlivě se na mě podívala: „Vy jste nějaká chytrá!“ A dost uraženě se mě zeptala: „Umíte vůbec zacházet s mobilem?“ „Umím, co potřebuji - volat, psát a číst SMS-ky,“ přiznala jsem se. „No, skutečný odborník!“ neodpustila si poznámku. Za víc jsem ji ale nestála, tak se otočila ke staré ženě se slovy: „Nic nenaděláme, musíte počkat, až vám zavolá on.“ „Ale my jsme se domluvili… co mám teď dělat?“ vyděsila se babička. Slečna jen pokrčila rameny. Dostala jsem spásný nápad: „Babi, udělejte to, co vám tam napsal – zmáčkněte sedmičku a chvíli podržte.“ Slečna se usmála: „Co jako…?“ „Zkuste to, babi,“ trvala jsem na svém. „Rychlá volba.“ „Vyšlo to! „ zvolala natěšená stará paní. „Zvoní to. Vy jste odborník!“