Velké elektrické vozíky jsme parkovali na chodbě před bytem a nikomu to nikdy nevadilo. Sousedé jsou chápaví a ví, že vozíky potřebujeme k životu a chodba je dostatečně široká, vedle vozíků se dá bez problémů projet i s kočárkem pro dvojčata. Teď prý ale vyšlo nové nařízení, že na chodbách nic být nesmí. Tak nám to aspoň sdělili na schůzi a vyzvali nás, abychom vozíky odklidili. Já jsem na tom trochu lépe, zvládnu sjet na mechanickém vozíku do sklepa a tam přesednout na vozík elektrický. Občas při tom sice spadnu a vždy doufám, že se jednou nepolámu a když ano, že mě tam ještě ten den někdo najde. Jenže co s manželem? On musí na veškerý přesun použít zvedací zařízení, na přesuny do postele, na záchod, do sprchy. Navíc se toto zařízení nevleze do výtahu. A kdo mu pokaždé přiveze vozík z kočárkárny do bytu? Já nemohu.
V našem maličkém bytě je velké zvedací zařízení + přístroj na každodenní nutné procvičování nohou a rukou, pohybují se tam dva vozíčkáři a ani při nejlepší vůli se tam velký elektrický vozík nevleze. Navíc se s ním nedostaneme ani do koupelny, ani na záchod, ani k postelím. Jenže – vozíky prý na chodbě nesmí stát pod pokutou 250 000 korun. Otázka zní: kdo vyřeší rébus s vozíky a s případnou pokutou, která nám hrozí při každé kontrole?
P.S. Budu věřit, že zdravý rozum zvítězí, kontrola to pochopí, a i tento humbuk zase utichne i bez pokuty.
Věra Schmidtová
