Hodně lidí s běžným (často ani ne průměrným) důchodem, nebo platem to pořádně rozčílilo. Nedivím se, zvláště dnes, kdy je spousta lidí bez práce, prodavačky jsou celé dni na nohou, tahají těžké bedny a často musí snášet různé vrtochy zákazníků, a to vše za padesát korun na hodinu. My všichni můžeme o tomto šestnácti tisícovém důchodu jenom snít. Ale také o těch dabingových a komparsových brigádách. Nechci přilévat olej do ohně. Taky si myslím, že si z těch platů, co měli jako aktivní herci, mohli něco odložit a žít si krásně i ve stáří. Ale oni si mysleli, že jich se stáří a důchod přece nemůžou týkat, že oni budou hvězdy pořád. A pořád budou žádaní. V tomto ohledu je ale čas spravedlivý – měří všem úplně stejně, jestli je to hvězda, nebo obyčejný člověk. I stáří a důchod jednou čeká každého. Někteří si to ale nechtějí připustit, že by i oni jednou mohli být staří. Věří, že oni budou plni síly, žádaní, obletovaní a při penězích pořád, v každém věku.
Vlastně mi je těch herců líto – jít do důchodu a ještě přijít o iluze - to bolí.
Věra Schmidová
