Neposlouchali jsme reklamy důkladně – „… zbaví vás PŘÍZNAKŮ chřipky…“ Zaposlouchejte se. Všechny to říkají. Ano, vrátí vás do hry, ale zbaví vás pouze příznaků chřipky a nachlazení, nikoliv samotné chřipky. A to je veliký rozdíl. Takže jsou v podstatě proti nám, nepomáhají nám, nýbrž naopak! Ty příznaky totiž tělo nevysílá jen tak, z dlouhé chvíle, ale proto, aby nám něco hodně důležitého sdělilo. Stačí jenom, abychom ho poslouchali. A to dřív, než bude pozdě, dřív, než tělo řekne „a dost!“ a donutí nás lehnout s něčím hodně závažným. Pak se jen všichni diví: „proč? Kde se to vzalo?“ Ne, za všechno nemůže chřipka, ale my sami, že jsme neposlouchali varovné signály našeho těla, jeho volání o trochu klidu, odpočinku, více spánku, méně jídla, více tekutin a čerstvého vzduchu.
Vždyť se jen zamysleme. Máme teplotu, horečku – co nám tím tělo říká? - Bojuji, potřebuji klid a tekutiny! Kašleme, kýcháme – co nám říká tělo? Potřebuji klid a teplo! Máme ucpané dutiny, plný nos – co nám říká tělo? Potřebuji klid, teplo a horké tekutiny! Ani v jednom případě nám tělo neříká: „chci ten a ten prášek…“ Ano, s těmi různými drahými léky se vám hned uleví, ale nezbavíte se chřipky. Poznáte to i podle toho, že kašel vás drží potom ještě hodně dlouho (tělo se jím snaží zbavit se zbylých bacilů a všech odpadů). Je stará moudrost a velká pravda: „neléčená chřipka trvá týden, léčená sedm dní.“ Nejlepší a zaručeně nejúčinnější na chřipku je vyležet ji s litry horkého čaje a vitamíny pomoct tělu vyhrát. Ono to není zas tak těžké!
Věra Schmidová
Blanka - Rousice
vloženo 12.1.2014 14:25:02
S článkem mi nezbývá, než souhlasit. Sama právě procházím obdobím, kdy mi mé tělo vysílá jeden varovný signál za druhým.
Začalo to už v půlce prosince loňského roku, a zprvu to vypadalo jen jako další nachlazení. Postupně se přidávaly další obtíže a můj zdravotní stav se stále zhoršoval. Nyní mne dusí nekonečný kašel, který mi nedá spát ani v noci. Budím se unavená a vyčerpaná.
Ale .......? Jak mám vzít na vědomí všechna ta varování svého těla, když nade mnou neustále visí damoklův meč dnešní doby? Ten stále hrozí, že pokud nebudu chodit do práce, přijdu o ni! A co potom bude, nebudu li mít příjem a tím pádem co jíst, jak zaplatit nájem a další věci.
Říkám si někdy, vždyť mám invalidní důchod, tak proč bych si nemohla vzít nemocenskou? A to je právě to, co nemohu v dnešní době udělat. Proč? Můj slavný invalidní důchod, kdy mi stát přidal 30 kč navíc, nestačí totiž ani na nájem a služby a energie. Pokud bych nepracovala, tak umřu hlady. Případná nemocenská v dalším měsíci je tak malá, že mi nezbývá na jídlo, léky a další základní životní potřeby. co to dělá s mým celkovým zdravím a psychikou, si můžete snadno domyslet. Mnohdy jedu na doraz a často ještě víc.
Proto se snažím, jak se dá. Nepřehlížím své varovné signály, ale nemohu je vyslyšet, tak jak bych měla. Nemám na výběr. V dnešní době je těžké žít, zvlášt, jste li invalidní a další příjem jen tak tak zajišťuje vaši další obživu.
Volno mezi směnami tedy využívám k čajíčkování, ládování se vitamíny a trochu i ležením. Domácnost stojí a osobní život také.
Snažím se život žít a zbytečně si nestěžovat. Jenže......., někdy je to fakt těžké a stejně jako mnohým lidem v této zemi, mi ani nic jiného nezbývá.