Jana byla dobrá kamarádka, se kterou jsme se znaly už mnoho let. I když nás dělily stovky kilometrů, maily lítaly sem-tam. Jana byla hodně nemocná a nikdo netušil, co jí vlastně doopravdy je. Začala se třepat, přestávala chodit až skončila na vozíku. Neustále měla různé bolesti nervů a svalů a celkově se cítila pořád hodně špatně. „Už si o mě musí myslet, že patřím do blázince,“ říkávala. „Pořád mi něco je a pořád nikdo neví co a ani proč. Pořád mě něco bolí. Až mě jednou nebude nic bolet, až mi bude konečně lépe, přijdu ti to osobně říct. I navzdory té vzdálenosti přijdu. Osobně,“ slibovala. Jana i přes všechny ty svoje problémy měla dům, zahrádku, manžela, pejska. Hodně času trávila u záhonku s květinami a když už nemohla, tak aspoň s pejskem na trávě, později už jenom na vozíku za domem na sluníčku.
Ten sen mě překvapil, protože se mi Jana už delší dobu neozývala, neodpovídala na maily. A teď mi najednou uprostřed noci vstoupila do snu jenom proto, aby mi řekla, že už je jí lépe, že už se cítí dobře a nic ji nebolí. Splnila, co mi kdysi slíbila – že mi to přijde osobně říct. Ale jaksi jsem z toho moc velkou radost neměla, i když jsem sama nevěděla proč. Také jsem už nemohla znovu usnout a ráno jsem přemýšlela, co to všechno mělo znamenat. Nemám doma snář, ani vykládací karty, nikdy jsem na to nevěřila, ale myslím si, že každý sen nám chce něco říct, upozornit nás na něco. Ale co mi chtěl říct tento? Že už jsem Janě dlouho nenapsala a tudíž bych to měla napravit? Jana byla dlouho a hodně nemocná a i když jsem na ni často myslela, měla bych jí i napsat. A tak jsem celá rozlámaná a nevyspaná vstala a zapnula počítač.
Než jsem ale stihla mail odeslat, zazvonil telefon. Volal Janin manžel. Jana dostala k tomu všemu těžký zápal plic a v noci zemřela. V té chvíli jsem pochopila, že to nebyl sen, že to se přišla rozloučit a říct mi, že už ji konečně opravdu nic nebolí a že už se konečně cítí dobře. A mně najednou přišlo strašně líto, že jsem jí ani nestihla říct, jak moc mi schází a jak moc ji mám ráda. Uvědomila jsem si, že bych měla vzít telefon, obvolat všechny lidi, které mám ráda a říct jim to dřív než bude pozdě.
Věra Schmidová
jana
vloženo 6.5.2015 02:44:56
To je hezke. Diky.