V jiném obchodě mě, pro změnu, odmítla paní prodavačka vyvézt do patra výtahem, s odůvodněním, že výtah je pouze pro personál a ony - prodavačky tady nejsou od toho, aby vozily vozíčkáře výtahem. I když ve skoro prázdném obchodě by ji to od práce nezdrželo a vyjet jedno patro ani tolik času nezabere. Ochota nade vše!
Tady mě napadá – spousta lidí nadává na vietnamské obchodníky, ale tam se mi nikdy nic podobného nestalo. A už jsem navštívila několik jejich obchodů. Až na nedostatek místa jsem si nikdy nemohla u nich stěžovat na něco jako nezájem, nebo neochotu. O to víc si potom vážím prodavačky, a je úplně jedno jestli české nebo vietnamské, která hned jak mě uvidí, přistoupí s dotazem, jak mi může pomoci, co může pro mě udělat, přinést, ukázat. I ten den je potom hezčí.
A když mi paní u pokladny po namarkování nákupu všechno sama od sebe vloží do tašky a ještě řekne: „Ale to je přece normální, za to neděkujte,“ hned mám lepší náladu. Do takového obchodu se dokonce i já, zarytý nepřítel nakupování, ráda vrátím. Prostě není obchod jako obchod a není prodavačka jako prodavačka.
Věra Schmidová
