„A to je důkaz – já se snažím, drhnu se, stále se holím, depiluji, voním… a holka dá přednost zarostlému dřevorubci. Ještě k tomu v úplně obyčejných džínách a kostkované košili za dvě stovky!“ konstatoval hořce. „Ale i když je dřevorubec zarostlý, neznamená to, že se nemyje, že smrdí,“ namítla jsem. Překvapeně se na mně podíval. Z jeho pohledu bylo vidět, že má o těchto lidech úplně zkreslenou představu. „A že mu dala přednost před tebou, mělo jistě i jiný důvod, než jen ten, že on je zarostlý,“ pokračovala jsem. Jen mávl rukou. moje argumenty vůbec nebral v úvahu. „Tak jiný důkaz – takový špinavý, smradlavý chlap někde ze statku má kopu dětí a tady pěstěný chlap žádné. Další nevyvratitelný důkaz toho, že správný chlap má smrdět,“ nedal se odbýt. V tu chvíli jsem měla pocit, že mu není třicet, ale třináct. Zkusila jsem to teda z opačné strany. „Chlap na statku pracuje s hnojem, se zemí a je blbost, aby se voněl. Ale večer přijde domů, zaleze prvně do koupelny, vydrhne se, oholí, převleče, možná se i navoní a teprve pak jde za svou ženou. Až takovému dá žena přednost. Neumím si představit, že by se nějaká vrhla na svého muže poté, co přijde z pole a z chlíva rovnou do obýváku. Teda možná by se i vrhla, ale s vařečkou, aby ho vyhnala do koupelny,“ řekla jsem. „A co ty děti?“ oponoval.
„To bude asi tím, že tihle muži žijí zdravěji, hodně se pohybují po venku, jedí jednoduchá jídla a ne tolik konzerv a chemických ochucovadel, chemických léků, přeslazených a obarvených nápojů, nevysedávají po nocích v zakouřených barech, nebo u počítače… Místo toho se milují se svou ženou,“ uzemnila jsem ho. Řekla jsem to proto, že zrovna tento mladý muž trávil celé noci na diskotékách nebo u počítače. Na chvíli zavládlo ticho. Mladý muž se zamyslel: „Že by mu dala přednost kvůli tomuhle?“
Věra Schmidová
