Pokračování seriálu o svépomocných technikách, který teprve nyní došel pojmenování
Venku je letos v létě v průměru třicet stupňů ve stínu a zaznamenala jsem i den, kdy teploměr na mém balkóně ukazoval čtyřicet. Ten den se nedalo ani kouřit, leda snad ledový tabák, který na rozdíl od ledové kávy a ledového salátu neexistuje. Udělalo se mi velmi špatně a domnívala jsem se, že umírám na nějakou strašlivou střevní nemoc. Úplně mi hořelo břicho a bála jsem se, že budu kvůli tomu muset v brzké době na tu všemi obávanou kolonoskopii. Nakonec mi ale svitlo, že je-li něco příliš horké, pomůže to chladit, a že ledování nejspíš bude mít širší uplatnění než jen na bolavé zuby a oteklé nohy. Dala jsem si balíček ledu na pět minut na břicho a dosáhla neuvěřitelného výsledku – střevní problém zmizel a hop a zdravý mraveneček zase skáče z postele. Člověk někdy ani neví, že se řešení nachází nedaleko v mrazáku. Pojmenovala jsem si pro sebe taková do očí bijící a člověku dlouhá léta nedocházející řešení sloganem automobilky Škoda „Simply clever.“
Jiný den jsem překládala už čtvrtý text stejného tématu a přehříval se mi mozek. Překlad dost hořel a bylo potřeba vytrvat. Začala jsem sténat a propadat zoufalství a beznaději, když v tom jsem si opět vzpomněla na led. Obložila jsem si hlavu ledovým gelem, dárkem od kamaráda, a k mému překvapení jsem dosáhla hned několika výsledků zároveň. 1. hlava zchladla 2. přestala jsem se cítit unavená 3. rychlost překládání vzrostla. „Cool,“ řekla jsem si, „simply clever.“
Nevím, kolik rolí v mém životě ještě sehraje led, ale po těchto zkušenostech budu dále zkoumat a rozšiřovat jeho potenciál. Tímto článkem bych ráda docílila, aby led nebyl lidmi tolik opomíjen a přehlížen jako tomu bylo dosud a aby mohl pomoci více lidem, než se mu doposud dařilo.
