Rebelové, s kterými se identifikuji, se z přirozených příčin vždy stavěli spíše proti těmto importovaným svátkům a já s nimi držela basu, což, přiznávám, moc nesouznělo s vnitřní podstatou rebelie. (Je vůbec možné, aby rebelové byli soudržná skupina? Rebel by měl být individuum a nevyznávat žádná klišé, až na to, že by rebel neměl být to, co by měl být, ani nebýt to, co by neměl být, takže je v podstatě jedno čím bude a klidně může vyznávat jakákoliv klišé.) Tak teď volím rebélii proti rebélii a vydávám se hlavou proti zdi nářků nad Halloweenem. Markovo vyprávění zní slastně. Za okny krásně hrozí tma a Marek říká: „V parku jsem viděl dvě děti děsit se dýněmi. Jedna z nich z toho zmateně vrazila obličejem do stromu a rozbrečela se. To má za to, že házela kameny po labutích!“