Dveře na balkón mám otevřené jenom opatrně, aby jimi nepronikaly kočky, které jsou navíc obě černé a vyděsily by mě. Připravuji se i na zvuky. Zajisté se opět objeví takové, kterým nebudu rozumět. Jsem připravena se jich na nic neptat. Zatím jsou akorát dveřmi slyšet cvrčci, vesničtí psi a zlehka sem doléhá silnice. Hlavně nesmí nic praskat v domě. To by potom znamenalo, že tu někdo neviditelný straší a schválně praská dřevem, aby mě vyděsil. Kdybych byla skutečně sama a nehrozilo, že sama nejsem, asi by mi ani nevadilo, že šli rodiče spát, přemítám. Samota nakonec není tak špatná.