Péřový polštář moderní civilizace

Pojďme se pro jednou místo nadávání na hluk ve městech, strasti veřejné dopravy, turisty a jinou lidskou havěť, smog a stres rozplývat nad moderní civilizací. Tak kupříkladu sedět doma, jaká je to krása! Venku zuří zima, pouštím topení na pětku, ani nemusím vstát z křesla. Zatím je mi ještě fakt velká zima, tak si pouštím i elektrickou dečku a rozkládám se na ni. Do toho piju kafe, které jsem si uvařila ve varné konvici, kafe, které někdo natrhal, opražil a bůhví co s ním udělal, aby bylo rozpustné, nacpal do sklenice, odeslal do obchodu a nechal mě si ho koupit za peníze, které mi dal stát v rámci invalidního důchodu. Pak tady mám počítač, úžasné stvoření. Nejdřív na něm napíšu tenhle vševědoucí text a pak, úderem blesku, se mi stáhne film, na který budu v klídku a pohodičce čučet. Když si při tom všem budu potřebovat odskočit, nemusím hnát do lesa, jak to bývávalo, ale vše potřebné mám po ruce. A sprcha, bože sprcha! V podstatě, kdyby se člověk zásobil, nemusí opustit byt několik měsíců. Navíc si lze nechat doručovat potravu, takže možná i déle.