Jindy se mi zase stalo, že medicína nedokázala nabídnout řešení mého palčivého problému nedostatku vlasů. Tušila jsem, že mám problém se suchou kůží na hlavě, pálila mě hlava po každém mytí vlasů a myslím, že to mělo vliv i na jejich množství a sílu. Na kožním mi byl doporučen kofeinový šampón, ale po tom se mi hlava úplně rozhořela. Když jsem se ptala na mastičku na hlavu, předepsali mi kortikoidy ke zděšení lékárnice, která mi je pak rozmlouvala. V lékárně jsem s mastičkou na hlavu také nepořídila, nic takového prý neexistuje. Na vše ostatní mi pomáhá Indulona, ale viděla jsem, jak reaguje na vodu – funguje prakticky jako impregnace – tak mi bylo jasné, že bych ji z vlasů nikdy nedostala. Nakonec mě zachránila až náhodná návštěva drogerie DM, kde jsem objevila kýženou mast mezi přírodní kosmetikou Alverde, normálně umístěnou v regále, jako by to nebylo nic zvláštního. Takový zázrak! Nejenže mě okamžitě přestala pálit hlava – mastičku úplně hltala, ale dokonce mi po měsíci aplikace začaly rašit malé nové vlásky v místech, kde nebylo do té doby nic. A pak že se nemáme sebe-diagnostikovat! Nebýt mého správného označení problému, nikdy se mi nedostalo potřebné pomoci a asi bych skončila bez vlasů a bez sebevědomí.
Je pro mě osobně těžké připustit si, že záchranná síť medicíny je děravá jak řešeto, ale je to zároveň i osvobozující. Z čeho totiž pramení má hypochondrie než z potřeby zachytit každý příznak, aby ho ti zázrační lékaři mohli případně včas vyléčit? Možná se raději usadím v pokoře před smrtelností těla a nemocemi, které ne vždy musí být léčitelné. Zdá se mi totiž, že jsem v té záchranné síti medicíny nějaká zamotaná a uvízlá a domnívám se, že možná společně s ostatními, kromě mého otce, který k lékaři nejde ani s nalomenou nohou. Bůhví jestli tento jeho přístup nějak úzce nesouvisí s tím, že je tak příkladně zdravý.
