Chodím po světě a okatě manipuluji Padesáti odstíny šedi, knihou, o které se veřejně ví, že je plná sadomasochistického sexu. Těžko mi asi někdo uvěří, že provokuji pouze nevědomě. Když jsem si ji minulý týden půjčila v knihovně, šla jsem s ní pak nakupovat do sousedního Tesca. Bůhví jak se pak ocitla na kontrolní váze samoobslužné pokladny, takže mi neseděla váha nákupu. To nutně přivolalo sličného mladého asistenta, který ji něžně uchopil a zvedl a dal všechno do pořádku. Mé takřka blonďaté vystoupení ho celkem rozesmálo. Dnes jsem si zase Padesát odstínů šedi položila na sedačku proti sobě v metru. Pak si na ni jakýsi pán kolem padesátky sedl. Když ji vytáhl zpod svého zadku a zjistil s čím má tu čest, také ho to velmi pobavilo.
K mé smůle jel až za národní třídu, kde jsem vystupovala, takže jsem se nevyhnula trapnému loučení. Celá ztuhlá a rudá jsem se snažila kolem něj protáhnout a při tom se na něj ani jednou nepodívat. Div, že jsem na něj nespadla. Když tak přehrávám svůj pocit z této jízdy, zdá se mi, že mě celou dobu mého čtení pozoroval a sledoval, co se mnou ten žhavý text dělá. Vzhledem k uspokojivosti mých zážitků plánuji, že možná přejdu z nevědomé do vědomé provokace. Tím pádem z toho nejspíš vznikne umělecká performance. Myslím ale, že náhodu nemohu nikdy předčit. Náhoda je Bůh.