Dnes jsem si naposledy vykládala z karet. Věštila jsem si, co si o mně myslí kočka a vyšla mi smrt. Navíc je dnes třináctého a ta kočka je černá. Je sice mnoho scénářů, jak to ta kočka nebo ty karty mohly myslet, ale můj šílený mozek je gurmán a vždy si labužnicky vybere tu nejhorší. Takže tady teď sedím v pokojíčku a trnu,v přestávkách mezi trnutím se rozhlížím, nezjevuje-li se někde srpek kosy. Píšu v rychlosti tento článek, abych se alespoň stihla dostat mezi nominované na Darwinovu cenu za nejlepší smrt. Samozřejmě mi hned naskakují další a další pověry související s kartami, smrtí a kočkami. Slyšela jsem kdysi, že si jedna paní nechala předpovědět datum smrti, celý život se pak třásla, a když ten den přišel, skočila z okna. O kočkách jsem zase slyšela, že mají jakýsi šestý smysl a telepatické schopnosti a tudíž jsem teď přesvědčená, že kočka dobře ví, co mě čeká a je to stejně nevyvratitelné jako Bůh. Kromě toho mám další argument potvrzující pravdivost tvrzení o šestém smyslu koček, kromě jedna paní povídala, a to je koččino radostné mňoukání slyšitelné již od vchodových dveří do bytovky, když se vracím domů. Jednou, dle slov mé sestry, dokonce mňoukala nachystaná u dveří, když nikdo nikde, tak se sestra podívala z okna a viděla přijíždět náš červený Roomster se mnou a tátou uvnitř.
Ach jo, takže umřu. Anebo to kočka myslela jinak. Třeba vytušila, že si často představuji, jak ji pohřbívám, a plánuji, kde to bude, neboť se snažím vnitřně připravit na situaci, kdy přijdu domů a najdu ji tuhou. Anebo jsem jednou prohlásila, že škrtám dny do okamžiku, kdy nastane její poslední hodinka, protože mi způsobuje pocity viny svým mňoukáním. Je tedy možné, že vycítila mou touhu se jí zbavit, což je rovnocenně smutné. A pak je tu ještě možnost, že se mi karty pomstychtivě vysmívají za to, jak neuctivě s nimi zacházím. Přály by si být královským nástrojem a ne hadrem na holi. Asi je za trest schovám do nějakého temného kouta, nejlépe třinácté komnaty, mít je rozložené na stolku vedle gauče není příliš sebevýchovné. Teď budu muset například strávit několik hodin přehodnocováním svých názorů na okultní vědu ve snaze setřást ze sebe úzkost. A taková pěkná kratochvíle to byla!