Ne, že by se do mě někdy skutečně pustili, ale to je zajisté mým zkušeným maskováním a kdo ví, zvládnu-li to příště. Další nepříjemnou situací je kontakt s muži a co si asi myslí, když jsem před nimi nervózní. Hrozně nerada jim zvyšuji sebevědomí, když svou nervozitou vykazuji známky zamilovanosti, k čemuž se ještě občas přidá rudnutí. Už víckrát se mi stalo, že jsem tomu sama uvěřila a zkomplikovala si život na delší dobu. Nejvíce nepříjemným sdělením úzkosti ale zůstává informace, že vám s druhým člověkem není dobře. Nikdo vám nijak zvlášť snadno neuvěří, že váš strach ze strachu nemá s ním osobně nic společného, ani vy sami, protože, ačkoli ten člověk není přímá příčina vaší úzkosti, je nakonec to, že se s ním necítíte dobře, pravda. Samozřejmě, že se pak cítíte lépe sami doma, kde už nejste pod drobnohledem a můžete aspoň trochu vydechnout. Úplně to samozřejmě nejde, protože strach ze strachu má uplatnění i o samotě, ale bez úzkost zesilujících zkoumavých pohledů to bývá přecejen o něco lepší.