Antidepresiva, sex a kila navíc

Antidepresiva mají vedlejší účinky. O většině z nich jsem se dozvěděla až z pokynů v krabičce, když jsem léky dostala poprvé. V danou chvíli mi to však bylo úplně jedno, písmenka se pracně skládala do slov a slova nedávala smysl. Cesta do koupelny mi připadala jako výstup na Everest a uvaření čaje bylo stejně namáhavé jako stěhování nábytku. Na sex jsem neměla ani pomyšlení, libido bylo hluboko pod bodem mrazu stejně jako nálada manžela. Vlastně jsem nebyla schopna dělat cokoliv. Zapomínala jsem pít a jídlo přede mnou na talíři mi připadalo jako amarouny a chutnalo jako vata, ať to bylo cokoliv. Byla jsem k smrti unavená a nic mě nebavilo. Byla jsem ztracená v cizím světě.

Nevím, jestli to byl pud sebezáchovy nebo výchova k důvěře k lékařům, ale něco mě přinutilo léky brát. Časem se to zlepšilo, zvládla jsem se najíst i obléknout, chodila jsem na malé nákupy a odpovídala dětem víceméně správně. Byla jsem smutná a unavená máma. Děti se chodily přitulit a možná netušily, že já to potřebovala mnohem víc než oni. Manžel začal naznačovat, že mu náš intimní život chybí. Zpočátku jemně, později nevrle a podrážděně. Ale já si stále nedokázala představit jeho dotyk jinde než na ramenou nebo polibek jinam než na tvář. Nedokázala jsem mu to vysvětlit ani ho přimět, aby se mnou zašel za mým lékařem. Byla jsem bezradná a tak jsem si lékaři postěžovala.

A bylo to venku. Antidepresiva mají jako vedlejší účinek mimo jiné ztrátu nebo potlačení libida. To se mi nelíbilo, a tak jsme se dohodli, že zkusíme jiný typ léku. Asi po třech týdnech spojených s nejrůznějšími potížemi jsem zjistila, že chuť na sex se sice vrátila, ale s ní i pět kilo na váze. Ne, že by mi to v danou chvíli neprospělo, ale když za dalších čtrnáct dní přibyla další tři kila, byla jsem poněkud rozladěná. Další cesta k lékaři a další změna antidepresiv. Další tři týdny nejrůznějších potíží a těžce zkoušené víry v moderní medicínu. Přibývání na váze se zastavilo, jenže s ním se zastavil a zpomalil i můj svět. Chodila jsem jak spící panna, reakce šneka byla proti mně blesková a co jsem si nezapsala, to jsem do večera spolehlivě zapomněla. Propadala jsem se do zoufalství.

Trávila jsem víc času v čekárně u psychiatra než doma, po dalším pokusu jsem se málem vzdala. Svět se stal zase snesitelným, ale noci jsem trávila zíráním do stropu, a když se mi podařilo na pár hodin usnout, připadala jsem si ráno unavenější než večer. S velkou nedůvěrou jsem opět poslechla lékaře a dostala další kombinaci léků. Konečně to fungovalo! Ráno jsem normálně vstávala, mohla jsem se vrátit do práce a v rámci možností normálně fungovat, večer jsem bez problémů usínala. Tady by mohl příběh šťastně skončit.

Ale ekonomické tlaky naší společnosti jsou silnější než potřeby nemocných. Tak se po několika letech stalo, že má spolehlivě fungující antidepresiva přestala firma vyrábět bez náhrady. Žádný lék se stejnou účinnou látkou se v celé Evropské unii nevyrábí. Vidina dalších experimentů s vlastní hlavou mi připadala šílená. Obvolala jsem všechny známé v celé republice a sehnala ještě pár krabiček. To mi dalo trochu času, ale změna mě neminula. Byla jsem připravená na cokoliv. Tentokrát to ale fungovalo. Totiž funguje.