Příliš tichý konec sKarty aneb dluhy by se měly splácet

Více než čtvrt milionu lidí si vyzvedlo většinou nechtěnou sKartu. Udělali to buď z neznalosti nebo ze strachu, že budou odříznuti od sociálních dávek, na kterých jsou existenčně závislí. Téhož strachu jsme nebyli ušetřeni ani my, kteří jsme našli odvahu si ji nepřevzít. Ostatně chaos kvůli zpožděnému vyplácení sociálních dávek jsme zažili už několikrát a nikdo státu nezaúčtoval poplatek z prodlení platby ani smluvní pokutu nebo náhradu škody za dobu, co jsme si byli nuceni půjčovat na přežití, a to doslova. Většina přišla „jen“ o čas a nervy. Protentokrát budeme muset úřadu práce pouze nahlásit, jakým způsobem chceme dávky nadále dostávat.

Ta část lidí, kteří si sKartu sice převzali, ale z nuceného účtu si peníze nechali posílat přímo na vlastní účet, přišla „jen“ o čas a svá osobní data, která se jaksi mimochodem bez jejich vědomí a souhlasu ocitla v rukou zcela komerční České spořitelny, kterou z větší části vlastní rakouská Erste group. Jakpak s nimi budou asi nakládat?

Nejhůř jsou na tom opět lidé se zdravotním postižením, kterým karta sloužila také jako průkaz OZP. Je to sice malá část lidí, ale je bezesporu tou nejzranitelnější, tou, které bude další kolo návštěv na úřadech práce činit nejvíc problémů. I když mě osobně téměř dvacet pět tisíc lidí nepřipadá jako málo. Musí si totiž nejdřív vyřídit a poté vyzvednout novou průkazku.

A světe div se, ministerstvo práce a sociálních věcí nezastavilo projekt sKarty ani poté, co proti němu neziskové sdružení Iuridicum Remedium spolu s Národní radou osob zdravotně postižených podalo trestní oznámení pro neoprávněné poskytnutí osobních údajů komerční firmě, ba ani poté, co proti němu podobné obvinění vznesl Úřad pro ochranu osobních údajů pod hrozbou několikamilionové pokuty, ba naopak. Prohlásilo, že se pokusí tento krok legalizovat změnou zákona.

Proč nebyl projekt zastaven po zjištění tolika závažných chyb? Proč pokračoval ještě řadu měsíců přesto, že sKartu kritizovali ombudsman, Národní rada osob se zdravotním postižením, Úřad pro ochranu osobních údajů, opozice a postupně i někteří koaliční poslanci, kteří ji původně podpořili? Já když v zaměstnání udělám chybu, musím ji napravit, přijdu o prémie, osobní hodnocení a pravděpodobně dostanu k úhradě také část škody. Když udělá chybu stát, vláda, ministerstvo, úřad nebo instituce, nestane se vůbec nic! Všichni nadále berou své platy, často i odměny za špatně odvedenou práci a nadále utrácejí peníze nás daňových poplatníků za nedomyšlené a podivné projekty, které přinášejí často více škody než užitku. A stojí nemalé peníze.

Podle informací ministra práce a sociálních věcí Františka Koníčka stát zaplatí za projekt sKaret přinejmenším desítky milionů korun. Na poštovném sice ušetřil asi 38 milionů, ale výdaje bezprostředně související se zaváděním karet přesáhly 82 milionů korun. A dalších nejméně 5 milionů zaplatí za samotné zrušení projektu, zejména za poštovné či vydávání nových průkazek zdravotně postiženým. A to nepočítám asi čtvrtmilionové odškodnění České spořitelně za předčasné ukončení smlouvy, která by paradoxně ani neměla být platná, neboť porušuje zákon.

Můj selský rozum a kupecké počty říkají, že bylo promrháno asi 50 milionů korun. Nikdo za to nebyl potrestán a škodu zaplatíme my všichni. Znám lepší způsob, jak utratit 50 milionů. Třeba podpora pracovních míst pro zdravotně handicapované a napadají mě další a další možnosti, dosaďte si dle libosti. To ale není jediná ztráta.

Nevím, nakolik si ceníte svůj vlastní čas, ale mě dluží stát několik hodin života zbytečně strávených pobíháním po úřadech a domáhání se informací. Několik probděných nocí v nejistotě, zda budu mít čím zaplatit bydlení a dětem obědy. Několik stovek měsíčně ukradených „valorizací“ důchodů. Dluží mi zbytek víry v solidnost těch, kteří by ve jménu státu měli pracovat v náš prospěch. A dluhy by se měly splácet.

www.wiki.aktualne.centrum.cz/finance/socialni-karta-skarta/