Koukám na zapálenou svíčku na adventním věnci, naléváme si s mužem sklenku bílého a já smutně koukám na seznam vánočního nákupu. Vidina bloudění v přeplněném supermarketu ve snaze koupit zcela obyčejné věci jako brambory, zeleninu nebo maso na řízky mě rozlaďuje. Nesnáším strkající se důchodce snažící se ulovit ty nejlepší slevy. Nemám ráda nerudné a uštvané výrazy prodavaček sloužících už třetí dvanáctku s myšlenkami na to, že v noci budou péct cukroví.
Přesto pouze zvědavě zvedám obočí nad hlasitými stížnostmi těch, co stejně jako já jsou nuceni vystát si nekonečnou frontu u jedné z pěti otevřených pokladen ze stávajících dvaceti. V takových chvílích vypínám příjem zvuku a v hlavě si nastavuji vzpomínkový vánoční sestřih. Jsou to jen kratičké skeče. Vonící stromeček s prskavkami, pod kterým jsem našla svou první mluvící pannu, máme ji dodnes, je stále stejně ošklivá, ale já ji milovala. Vůně podpultových mandarinek a sušené fíky na příděl. Rozzářené oči dětí, které sotva stojí na nohou a vyhlížejí, kdy už přiletí ten Ježíšek s dárky. Slzičky v očích syna, když pod stromkem nic nenašel, a jeho otevřená pusa, když objevil počítač na stole v pokojíčku. Nadšení dcery při vyrábění dárků typu podepsané osobní kladívko nebo originálně pomalované tričko.
Konečně přicházím na řadu a usmívám se na zjevně uštvanou prodavačku stereotypně opakující „dobrý den“ a „děkuji“. Když jí přeji hezký den, probodává mě očima. Cestou domů přemýšlím, kam zmizely malé voňavé prodejny a obchůdky, vonící čerstvým pečivem. Proč jsme jako národ ochotni vyměnit slevu ve výši korunek za příjemné prostředí, klid a pohodu. Mám ráda malé krámky, kde to voní vánoční svíčkou, kávou, čerstvým pečivem, a prodavačka pro Vás má vždycky dobrou radu a úsměv. Možná tam nemají úplně všechno, možná za něco zaplatím o pět korun více, ale odcházím spokojená a s pocitem, že tady mě zase rádi uvidí. Přeji klidné a usměvavé svátky.
Iva Borak
Eva
vloženo 23.12.2013 20:06:44
Milá Ivanko, jsem ráda, že vzpomínáš s dojetím na vánoce svého dětství. Opravdu to bylo trošku jiné. Shon a vánoční přípravy měly jemně slavnostnější atmosféru, malé krámky tímto vynikají dodnes.
Moc hezky jsi to vše popsala.
Přesto se mi v tvém článku něco hrozně nelíbí. Hned ti napíši co. Věta, že "nesnášíš strkající se důchodce snažící se ulovit ty nejlepší ceny", na mě působí velice arogantně a hrubě. Zkus si představit, že jsi třeba 70-tiletý člověk, žijící z minimálního důchodu, člověk, který je unavený životem, člověk, který opravdu musí obracet každou korunu, člověk, který je navíc třeba nemocný a a dělá mu problémy i to pitomé nkupování. Myslím, že zrovny tyto staré, nemocné a unavené lidi je třeba politovat, a nenávist vůči nim není zrovna ten cit, který potřebují, nebo který si zaslouží. Navíc v tomto předvánočním čase, kdy bychom měli být na sebe milí, odpouštět si navzájem a místo nenávisti, rozdávat milé úsměvy.
Promiň, ale nedalo mi to, víš, že jsem zvyklá říkat své názory naplno, a nezapomeň, že i ty za pár let budeš stará a vstřícnost tvého okolí ti bude zajisté milejší než jakákoliv nenávist..
A tobě a tvým nejbližším přeji štěstí, pohodu, spokojenost , lásku a zdraví nejen o vánocích. Eva