Jíst zdravě, s chutí a rozumem

Na jedné straně na nás tlačí společnost, abychom byli krásní, štíhlí, mladí, zdraví a výkonní, zkrátka ideální. Využívajíc přitom naší touhy po dokonalosti nám všichni nabízejí zaručeně fungující vitamíny, energetické nápoje, výživové doplňky, omlazující krémy, zázračné tabletky a zeštíhlující diety. Na straně druhé nás výrobci zaplavují reklamou na tu kterou úžasnou kalorickou a zaručeně nezdravou pochoutku, bez které náš život zcela jistě nebude dokonalý.

Všude slyšíme a vidíme reklamy na přeslazené limonády, čokoládové tyčinky, přesolené brambůrky a tisíce jiných pochoutek. Nabízí nám je billboardy, tabule, obrázky a výkladní skříně všude, kam se hneme. Cpe je do nás násilím televize, kdykoliv se chceme kouknout na film nebo zprávy. Nutí nám je každá rozhlasová stanice. Každý časopis, čekárna u lékaře nebo přeplněná poštovní schránka. Paradoxně stejně často se setkáváme se zaručenými prostředky na hubnutí, omládnutí, zkrásnění nebo zdokonalení jakéhokoliv druhu.

My, kteří už nevěříme na pohádky a živou vodu, se snažíme odolávat. Tvrdošíjně odmítáme dětem kupovat na svačinu Kofolu, i když ji milují a není co řešit. Dokonce ani Brumíci a Bebe sušenky nemají šanci a my vytrvale stojíme před reklamou zhypnotizovanými dětmi s jogurtem, banánem a ovesnými vločkami. Ze všech sil se snažíme odolávat nátlaku reklam, obchodníků i výrobců a uchránit si zdravý rozum a nadhled.

I sami sobě musíme opakovat, že ráno se musíme najíst, protože hladovějící tělo výkony nepodává. Že mozek lépe nastartuje po bílém jogurtu a celozrnném krajíci než po sladkém kafíčku s koblihou. Že si máme na svačinku dát raději hrst oříšků namísto čokoládové tyčinky, jablko místo sušenek a zelený čaj místo Coca coly. Snažíme se vyhýbat rychlému občerstvení, podivným trvanlivým polotovarům a bílým rohlíkům za kačku. Hledáme v prodejnách potraviny bez éček, džusy bez přidaného cukru a minerálky bez umělých sladidel. Zeleninu a ovoce, které uzrálo na slunci, a chleba, který chutná i druhý den. Namísto uzenin kupujeme sýry, řízky nahrazujeme rybou a knedlíky luštěninami.

Je to těžký boj, ne všichni jsou totiž ochotni pochopit, že je lepší jeden celozrnný rohlík než tři z bílé mouky. Že nezáleží na velikosti porce, ale na obsahu skutečných živin. Že voda je k pití a ne pouze k mytí auta. Že kvalitní jídlo taky více stojí. Že neroste ani v lednici ani supermarketu, ale musí se uvařit. Bojovala jsem i sama se sebou, než jsem pochopila, že žádné jídlo není zakázané ani špatné. Jsou jen zakázaná množství! Učím se, jak některé nezdravé dobroty nahradit podobnými, ale tělu mnohem prospěšnějšími. Nevyhýbám se ničemu a ochutnávám neznámé.

S chutí si dám vepřo knedlo zelo, ale jen se dvěma knedlíky, a malou desítku, když mám chuť. Místo turka si objednám presso jen s jedním cukrem. Čaj sladím medem a mléčnou čokoládu jsem vyměnila za ořechy v hořké. Na mlsnou uzobávám sušené ovoce a na chuť si dávám sklenku vína. Namísto umělých multivitaminů si na zimu kupuji gel z aloe vera od firmy, která ji pěstuje i zpracovává. Snažím se s jídlem nespěchat, užívat si pestrých chutí i příjemné společnosti. Jíst v malých porcích, ale často. Hledám prodejny zdravých potravin, kde to voní a prodavači pro mě mají radu i úsměv.

Jsou to malé krůčky, ale důležité. Nečekám zázrak a vím, že změna způsobu stravování je běh na dlouhou trať, že změny nenastanou ani zítra ani za měsíc. Nevěřím na kouzelné diety, samospásné výživové doplňky nebo zázračné pilulky o nic víc než na živou vodu, zlatá jablka a holuby, co sami lítají do pusy. A protože příjem potravy musí odpovídat výdeji energie, beru do ruky jablko a jdu se projít. Dobrou chuť.