Tolik jsme si zvykli na pohodlí civilizovaného života, že jsme zapomněli dokonce i to, jak používat vlastní tělo. Dostali jsme při narození krásné fungující tělo s mozkem, který většinu činností řídí sám bez naší pomoci, požaduje jen palivo a pravidelnou údržbu. A jako každý správný hospodář bychom se o něj měli starat, jak nejlépe dokážeme. Mělo by nám totiž vydržet celý život.
Ale my své tělo neposloucháme. Namísto přiměřeného množství bílkovin, polysacharidů, tuků, vlákniny, vody, minerálů a vitamínů ho zavalujeme horami zbytečně prázdné energie z cukrů, nestravitelných tuků, množstvím chemických látek a toxinů z polotovarů a rychlostravy. Namísto pravidelného pohybu na čerstvém vzduchu trávíme čas vysedáváním u piva, seriálů nebo internetu. V lepším případě své tělo týráme jednostranným zatížením v klimatizovaných tělocvičnách. Přidáváme k tomu stres z práce a strach ze ztráty zaměstnání. Alkohol, abychom se stresu zbavili. Léky, abychom se zbavili kocoviny. Cigaretku, abychom se nastartovali. A sedativa, abychom zase usnuli.
A pak se divíme, že se tělo bouří. Chvíli ještě jede ze setrvačnosti a čeká na nápravu. Když se jí nedočká, začnou blikat varovné kontrolky. Únava, bolesti a nemoci. Bolest je signálem, že něco není v pořádku, nemoc je voláním o pomoc a únava výstrahou před selháním.
A my opět neposloucháme! Namísto toho, abychom tělu dali více spánku, živin, slunce, vody a odpočinku, aby mělo čas a sílu zbavit se nemoci, nacpeme ho chemickými léky a jedeme dál. Nehledáme příčinu bolestí, jen ji rychle vypneme další dávkou chemikálií. Ale vypínáme si tím jen tu kontrolku, abychom neslyšeli varovné signály! Porucha je tam stále. Obvykle do té doby, než se něco v našem utýraném těle zasekne natolik, že vypoví službu.
Najednou to dál nejde a my se překvapeně ptáme, co se to děje? Kde se stala chyba? Opravdu si tohle zasloužíme? Ano. Chováme se jako hlupáci. Prevenci přehlížíme, údržbu zanedbáváme, blikajících kontrolek si nevšímáme a jedeme na plné obrátky tam, kde je škytající motor, nekvalitní palivo, rozpadající se karoserie a rozhašená elektronika řídící jednotky.
Je to stejné jako s novým autem. Dostanete krásný fungující stroj, motor promazaný, nádrž plná, karoserie naleštěná, podvozek čistý, spojka hladce běhající. My auto ženeme do vysokých otáček se studeným motorem, nedoléváme olej, přehlížíme blikající kontrolky, nečistíme okna ani podvozek, řadíme násilím skrz zuby, benzín pančujeme vodou, střechou zatéká a světla si vzala vzor z bludiček. Tohle auto nám dlouho sloužit nebude. S naším tělem je to stejné, jen opravy trvají déle a náhradní díly nejsou k sehnání.
Ať se na to koukám z kterékoli strany, pořád mi vychází, že za civilizační nemoci si můžeme sami. Jsou důsledkem městského moderního životního stylu. V honbě za lepším, rychlejším, výkonnějším, bohatším, pohodlnějším a dokonalejším životem jsme zapomněli poslouchat zdravý rozum. Přitom mnohdy by stačilo jen málo:
Post scriptum: Pozorný čtenář si jistě povšiml, že i já se počítám mezi ty hlupáky, kteří spěchali životem, neposlouchali své tělo a zanedbávali sebe sama. Dnes už vím. Život je lepší s úsměvem, klidem a lidmi, než v luxusu, stresu a odloučení. Zdravěji a pomaleji. O tom příště.
Jak se nestat PACIENTEM! - MUDr. Jan Hnízdil http://www.youtube.com/watch?v=0Gy4frLKdwc
http://www.lidemezilidmi.cz/blog/myslite-ze-se-vas-to-netyka
http://www.lidemezilidmi.cz/blog/pohybem-k-dobre-nalade-aneb-nesportuji
http://www.lidemezilidmi.cz/blog/uklid-vlastni-hlavy
http://www.lidemezilidmi.cz/blog/tancim-nejlip-jak-dokazu
Kamil S.
vloženo 15.5.2013 20:19:47
a po zime z klimatizovaných posiloven vybíháme do parků a lesů.....-)