Tančím nejlíp, jak dokážu

První setkání je veselé a bezprostřední, když nás maminky houpou v náručí a když se pokoušíme napodobit jejich kroky a rytmus kolébáním na široce rozkročených nožkách s plínou na zadečku. Další setkání nás čeká ve školce a škole, při nacvičování besídek a vystoupení pro rodiče, od nichž očekáváme ocenění.

Taneční kurzy na střední jsou vstupem do života dospělých, kdy se z puberťáků v džínách stávají dámy ve večerním a pánové v obleku. Snažíme se nejen klopýtavě zapamatovat kroky a nepošlapat přitom partnera, ale taky chovat se galantně, roztomile a diplomaticky. Jsou to první pokusy o spolupráci s tím druhým, pokus o soulad a zároveň boj o vedení.

Tanec je vyjádřením emocí. Tanec je lék. Tanec je rituál, který nám pomáhá překonat nejistoty a vyjádřit pocity. Tančíme při dvoření a namlouvání, abychom pozdvihli hodnotu sebe sama. Tančíme na svatbách jako vyjádření radosti a víry v dobrý život. Tančíme na plesech a večírcích k vyjádření společenské a skupinové příslušnosti. Tančíme v hudebních klubech a na festivalech, vyjadřujíc tak ocenění autorům a interpretům.

Tančí každý. Neznám člověka, který by to alespoň nezkusil. Často nás ale brzdí stud a strach z posměchu, ne z každého se stává tanečník dle společensky uznávaných pravidel, ale každý v sobě rytmus a tanec má. Stačí ho jen objevit. Zapomenout na stud a předsudky. Zavřít oči a poslouchat rytmus. Zaposlouchat se do vlastního těla a dát mu volnost. Naše duše dá pohybu svou vlastní podobu. Nevšímejte si světa, tančete pro sebe, neexistuje dobře nebo špatně, je jen pohyb a vy. Tančete dlouho, tak dlouho, až z vás spadnou všechny nánosy negativních myšlenek, všechna tíha světa, který se vás snaží nacpat do společensky přijatelných přihrádek. Pak, teprve pak, otevřete oči a podejte ruku svému partnerovi. Budete cítit jeho rytmus, jeho život a jeho emoce. Pak budete připraveni najít společné kroky i směr.

A tak tančím a zpívám při vysávání, abych nevyděsila ty s hudebním sluchem. Při uklízení proplouvám bytem tanečním krokem doprovázena udiveně zvednutým obočím svých dětí. V kuchyni kroutím zadkem jako Kirstie Alley před lednicí ve filmu Kdopak to mluví. Nebaví mě totiž ani uklízení ani vaření. Ale tančím s chutí. Poskakuju si tichou noční ulicí, když se vracím s dobrého koncertu. Prozpěvuju si potichounku, lovím z paměti slova písniček a občas se ke mně někdo přidá. Synchronně neumělými kroky tak oslavujeme radost z hudby a tance. Nevadí, že to neumím. Nevadí, že se někdo kouká. Tančím nejlíp, jak dokážu.