Při převzetí sKarty jsem státem nucena uzavřít smlouvu s Českou spořitelnou o otevření bankovního účtu. Nelíbí se mi to hned z několika důvodů.
Zaprvé mi tím stát upírá právo na svobodnou volbu poskytovatele bankovních služeb pod hrozbou, že se jinak k přiznaným sociálním dávkám nedostanu. Není to náhodou vydírání? Doposud bezplatné zasílání složenkou si sociálně slabí mají hradit sami, což zjevně popírá účel sociálních dávek.
Zadruhé jsem nucena dát své osobní údaje k dispozici České spořitelně tzn. komerční firmě, kterou jsem si nevybrala a které jistě není odepřeno je také komerčně využívat. Takže Česká spořitelna bude mít po rozjetí tohoto systému přístup ke zhruba milionu osobních dat sociálně slabých rodin včetně choulostivých údajů o zdravotním postižení, finanční situaci a čísla účtu mé alias konkurenční banky, kam si nechávám přeposílat peníze!
Zatřetí bude Česká spořitelna přeposílat všechny informace o pohybech na účtu sKarty Ministerstvu práce a sociálních věcí ke kontrole. Ať žije Velký Bratr!
A začtvrté se mi prostě nelíbí chování, podmínky a ceny služeb této banky.
Karta má mít identifikační, autentizační a platební funkce. Ověřit si, že já jsem já, může každý v občanském průkaze, všechny úřady to tak doposud dělají. Nechápu, proč má tuto funkci karta zdvojovat. Rozumím tomu, že lidé zdravotně postižení potřebují identifikační průkazy mimořádných výhod (TP, ZTP, ZTP/P), podobné, jako měli doposud. Ale nerozumím, proč by měly plnit také platební funkci. Proč by si každá prodavačka při placení touto kartou mohla zjistit, že jsem „socka“ nebo že jsem invalidní? To to rovnou přejmenujte na Diskriminační SocKartu! Neplní to náhodou stejnou funkci, jakou měly žluté hvězdy za protektorátu?
Malou chvíli jsem uvažovala o tom využít sKartu jako platební. Ale když mi došlo, že si nikdy nedokážu v bankomatu vybrat všechny peníze přesto, že mám všechny končetiny i zrak relativně v pořádku, a poté, co jsem si pročetla podmínky a ceník České spořitelny, jsem tuto možnost definitivně zavrhla. Zdarma je pouze jeden výběr nebo jeden příkaz, za všechno ostatní platím.
Zejména mě zaujala položka za vyrobení náhradní ztracené nebo ukradené karty ve výši 240 Kč. Opravdu se to jmenuje karta sociálních systémů? Ještěže mi dovolí alespoň ten jeden převod peněz zdarma. Tak budu dál používat mnohem výhodnějších služeb své banky.
Vláda zdůvodňuje zavedení sKarty údajnými úsporami, ale nikdo není schopen tyto úspory věrohodně vyčíslit ve srovnání s náklady na pořízení softwaru a techniky, práci a zaškolení úředníků, poštovné doporučených zásilek a můj ztracený čas. Kolik stojí vydání podle mého názoru zbytečných karet pro každou maminku nebo tatínka na rodičovské dovolené, každého rodiče a studenta pobírajícího dětské přídavky, každého poctivě pracujícího s malým příjmem a každého krátkodobě hledajícího práci? Zvláště, když jim lze posílat dávky přímo na účet jako dosud a to i bez České spořitelny jako prostředníka.
I veřejný ochránce upozorňuje na protiprávní aspekty karty sociálních systémů (viz náš článek na Servis – Novinky).
Opět musím na sociálku. Dostanu totiž sKartu. Na tenhle úřad chodím nerada. Vybírám si dny, kdy je ošklivo a nikomu se nechce z domu, abych se nemusela zařadit do fronty spoluobčanů, kde převládají ti, kteří si myslí, že jsou pupkem světa a všichni jim slouží, včetně úřednice za okýnkem. Vadí mi jejich neurvalé pokřikování a neustálé stížnosti na všechno, aniž by hnuli zadkem. Vadí mi jejich nevychované a znuděné děti, které nedokážou umravnit. Vadí mi pachy nemytých těl a letitá špína na botách. A tak se schovávám za hradbu svých sluchátek, do ruky beru knížku nebo poznámkový blok. Občas pomůžu mamince s kočárkem, když potřebuje přebalit dítě. Někdy skládám dětem lodičky z letáčků, které nikoho nezajímají. A trpělivě čekám na to, až mi úřednice s uštvaným výrazem ve tváři zkontroluje, zda jsem vzorně zaplatila nájem, energie a ostatní poplatky, na které mi paradoxně chybí právě ty peníze, o které tímto žádám. Dobrovolně si nechávám kontrolovat příjmy celé rodiny, abych dostala od státu příspěvek na bydlení. Ano, jsem sociální případ. Jsem matka samoživitelka s mizerným příjmem ve státě, kde je minimální mzda nižší než normativní náklady na bydlení pro matku se dvěma dětmi.
Takže podtrženo a sečteno pro mě sKarta znamená ztrátu času, zbytečnou kartu v dokladech, nucené poskytnutí osobních údajů někomu, s kým nechci mít nic společného, ztrátu soukromí a pocit, že jsem se ocitla v Orwellově roce 1984. Pomoc! Nechci sKartu! Vlastně se mi příčí i pobírání sociálních dávek. Pracuji, tak bych raději za dobře odvedenou práci dostávala mzdu, ze které lze přežít.
Další informace:
Magda
vloženo 25.4.2013 15:09:23
Myslím si, že je nehorázné učinit z postižených ,ať starých či dětí, kteří jsou všichni závislí na pomoci druhých,ze dne na den zdravé, schopné se o sebe postarat. Vymýšlejí to Ti, které naštěstí nepostihlo nic vážného a navíc nemají existenční starosti jako Ti údajně zdraví. Kdy se nad tím konečně někdo zamyslí. Je ostudou pro náš stát, že se musí "žebrat" o pomoc postiženým lidem formou pastelek, gumiček, medvíků a pod.