Za čas, až antidepresiva začnou úspěšně plnit svou funkci, se vám trošku uleví a začnete mít pocit, že svůj život opět zvládáte. A začínáte pochybovat. Musím brát léky, když je mi dobře? To přece zvládnu i bez nich. Jste na rozcestí: věřit svému lékaři nebo dát na svůj laický úsudek? Když vám řekne chirurg, že máte zlomenou ruku a potřebujete dlouhodobě sádru, neváháte, věříte jeho odbornému úsudku. Když vám řekne psychiatr, že máte depresi a potřebujete dlouhodobě antidepresiva, nevěříte. Ty, co vysadí léky bez varování, čeká v tom lepším případě několik šílených nocí pověšených na Lince důvěry, beznaděj, strach a prázdnota, než pochopí. O tom horším se pak dočtete v černé kronice. Jsem ukázněný pacient. Jsem stále tady.
Deprese je nebezpečná a zákeřná nemoc. Je nebezpečná tím, že není vidět. Nemůžete ji změřit teploměrem jako horečku, nejde snadno spočítat bílé krvinky v laboratoři. Nechybí vám ani ruka ani noha. Jen nějaké chemické látky v mozku. A ty nejde píchnout injekcí do krve, jako inzulín. Není to vidět, nedá se to přesně změřit a nejde nad tím vůlí zvítězit. Často se k tomu přidávají i další tělesné potíže. Je to jako běh na dlouhou trať a vám nezbývá než běžet, i když nevidíte cíl.
Eva
vloženo 17.4.2013 09:52:19
Víš Ivanko, někdy musíš běžet, ikdyž cíl vidíš a není vůbec optimistický. Přesto o to víc síly musíš mít, abys nepodlehla. A věř, že vím, o čem mluvím. Takže drž se. !!!