Mám pocit, jako by to bylo včera, když jsem si říkala, že nechápu, proč se dívky snaží tak urputně zhubnout, zkouší různé diety, které nemají smysl a hlavně – jak někdo může trpět mentální anorexií. Představovala jsem si anorexii jako posedlost krásou, která dívky zavede až na hranici života a smrti. Vždy jsem si kladla otázku: „Proč si prostě nedají něco k jídlu, když vědí, že jsou vyhublé a umírají?“ A v tom je právě ta pointa – ony to totiž nevědí.

Péče o postiženou dceru ji přivedla až k práci osobní asistentky osob se zdravotním postižením a seniorů

Paní Kateřina Valentová se narodila sice v Praze, ale již v období dospívání se i s rodiči přestěhovala do Kladna, kde od té doby také trvale žije. Nemá přitom život nijak jednoduchý. Sama vychovává tři děti, dospívajícího syna a dvě děvčata, která navštěvují základní školu.

Bývalý špičkový fotbalista je ve formě i v 90 letech

Kladenský rodák František Bragagnola oslaví 15. ledna letošního roku úctyhodné devadesáté narozeniny. Je bývalým špičkovým fotbalistou, když v letech 1952-58 nastupoval za tehdejší Baník Kladno v nejvyšší fotbalové soutěži. V roce 1952 dokonce i jednou reprezentoval Československo v B-týmu. Za Kladno odehrál v 50. letech v útoku na levém křídle celkem 261 utkání a nastřílel 90 branek. Aktivně jako hráč ale nastupoval až do svých 42 let v nižších soutěžích. Alespoň rekreačně pak sportoval mnohem déle.

Na druhý svátek vánoční jsem se osobně vypravil do Krizového centra v kladenské čtvrti Staré Kročehlavy, které je určeno na pomoc lidem bez domova. Trochu mě překvapilo, že jsem tam nenalezl jediného bezdomovce. Přesto jsem měl ale štěstí. Zaměstnancem centra je můj známý již od chlapeckých let František Hendrych. Ochotně mě přijal a já ho proto mohl zpovídat, jak strávili letošní Vánoce bezdomovci v Kladně. Ti mohli být v Krizovém centru celý Štědrý den i první svátek vánoční. Jako každý všední den v celém roce zde dostali zdarma najíst, mohli se vykoupat a dostali čisté oblečení, ale byla pro ně připravena i tradiční štědrovečerní večeře. Takto využilo služeb osm lidí bez domova.

Sestřička, kterou potěší zpětná vazba s bývalými pacienty

Zdravotní sestra Hana Hausenblasová z pobočky Psychiatrické nemocnice Kosmonosy v Sadské původně vystudovala gymnázium a pracovala ve zcela jiném oboru než ve zdravotnictví. Teprve ve svých 40 letech si udělala i střední zdravotnickou školu se specializací všeobecné sestry. Hned po ukončení studia nastoupila jako sestra v Sadské. Zde pracuje už dlouhých 21 let. Když jsem jako pacient požádal sestřičku Haničku o krátký rozhovor, byla hned ochotná.

Vašek Kočí nastoupil na psychiatrické oddělení v Sadské několik dní po mě. Přivedly ho tam osobní problémy a byl na léčení poprvé. Na takové poprvé si pacienti hlavně zpočátku těžko zvykají. To ale nebyl Vaškův případ. V léčebně byl od prvního dne jako doma, přizpůsobení se neznámému prostředí a léčebnému řádu mu nedělalo sebemenší potíže.

Sestřička Sonička pracuje v pobočce Psychiatrické nemocnice Kosmonosy v Sadské jen něco málo přes rok, ale i za tuto krátkou dobu si mezi pacienty vytvořila pověst jedné z nejhodnějších a nejoblíbenějších zdravotních sester. A přitom je její původní specializace úplně jiná. Vystudovala totiž anesteziologicko - resuscitační obor s intenzivní péčí.

Obsluhoval hokejového krále

Rodilý Kladeňák Lubomír Rys (nejen na Kladně mnohem známější pod přezdívkou Čužák) oslavil letos v létě 72 narozeniny. Ale ,Čužák klasického starobního důchodce ani zdaleka nepřipomíná. Tento muž je tak vytížený a všestranně aktivní, že se k němu slovo důchodce vůbec nehodí.

Čekání nese statečně

Devětatřicetiletá Lenka Zůzová se narodila v Mělníku, ale od šesti let bydlí v Praze. Po základce absolvovala nejprve kurs těsnopisného psaní a poté vystudovala tříletý obor administrativní pracovnice. V dospělosti vystřídala tato na první pohled veselá a sympatická žena řadu zaměstnání. Nejdéle vydržela v ČSTV na pražském Strahově, kde dělala kromě administrativy také plavčici v krytém bazénu. V dospělosti se u Lenky začaly projevovat psychické problémy a časem se i začala léčit na psychiatrii. Lékaři diagnostikovali její nemoc jako obsedantně kompulzivní poruchu. „Projevovalo se to u mě nutkavými rituály, které jsem až značně přehnaně vykonávala. Jednalo se především o silně přehnaný důraz na čistotu a pořádek. Neuvěřitelně mnohokrát za den jsem si myla ruce nebo se koupala či sprchovala. Kromě toho jsem měla přehnaný strach z jakýchkoli dotyků cizích osob, abych se snad něčím nenakazila, a až extrémně přehnaně jsem dbala na pořádek. Vždy vše muselo být přesně na svém místě, což jsem i ustavičně kontrolovala,“ uvádí Lenka Zůzová. Její problémy se stále stupňovaly, zejména po úmrtí matky. ,,Nejhorší bylo, že díky neustálému mytí jsem spotřebovala velké množství vody. Za její spotřebu jsem měla veliké nedoplatky, a to vedlo až k zadlužení,“ říká dnes Lenka.