Psychiatrické oddělení Sadská (okres Nymburk) je pobočkou Psychiatrické léčebny Kosmonosy. Ačkoli se jedná o zařízení s jen malou kapacitou hospitalizovaných pacientů, je mezi psychicky nemocnými oblíbené a vyhledávané. Klasičtí relativně krátkodobí pacienti zde vyhledávají pro citlivý přístup lékařů i ošetřujícího personálu pomoc často i opakovaně. Prostředí v léčebně je oproti jiným podobným zařízením podstatně příjemnější a přijatelnější. Na nedostatek pacientů si zde rozhodně nemohou stěžovat, naopak oddělení má prakticky vždy zcela plný stav. V Sadské přitom fungují jen dva pavilony A a B, první pro klasické psychiatrické pacienty s drobnými i většími psychickými potížemi, druhý pro chronicky nemocné dlouhodobé pacienty. Právě v pavilonu B vykonává práci zdravotně sociální pracovnice Dana Divišová DiS. Při svém krátkodobém pobytu v Sadské jsem ji požádal o zodpovězení několika otázek.

Traumatické zážitky z dětství a onemocnění sourozenců se neblaze podepsaly na psychickém zdraví paní Heleny. Před deseti lety jí zemřel manžel, a pak ona udělala velkou a těžko pochopitelnou chybu, která ji připravila o peníze a přivedla ji opět po letech do psychiatrické léčebny.

Šestatřicetiletá Jana se narodila jako zcela zdravé dítě. V sedmi letech se však u ní začala projevovat závažná oční vada - odumírání očního nervu. Lékaři na oční vadu přišli pozdě. Jako dítě prodělala mnoho operací, ale bohužel v pubertě přestala vidět úplně. „Když přijdete o zrak, tak se toho nebojte, dá se s tím žít. Dá se s tím naučit pracovat a zařadit se do běžného života. Je to těžší, ale jde to, například i díky Tyfloservisu. Hodně záleží i na podpoře rodiny a přátel. Pokud vám poskytnou oporu, tak se to dá zvládnout a vyrovnat se s tím,“ vzkazuje mladá žena všem, kteří se musejí potýkat s nějakým hendikepem.

Martu Vyskočilovou z Kladna přivedla péče o postiženého syna k práci osobní asistentky. Po těžkém úrazu zůstal její syn na vozíku a ona se mu obětavě věnovala až do doby, kdy ukončil školní docházku a odešel do internátu do Prahy.

Dvaatřicetiletá Lucie z Kladna nemá sice vážné zdravotní potíže, ale velmi statečně a houževnatě čelí zcela jiným potížím. V jejím případě se jedná o problémy sociální. Tato vyučená kuchařka-servírka je v současné době nejen bez zaměstnání, ale nechybělo málo a byla i bez střechy nad hlavou. Nestalo se tak jen díky pomoci kladenského Oblastního spolku Českého červeného kříže (OS ČČK) a jeho obětavé ředitelky. Do těchto problémů se přitom Lucie dostala absolutně bez vlastní viny. Na její špatné sociální situaci se podepsal bývalý manžel, který je v současné době pro závažný trestný čin dlouhodobě ve vězení. „Nejhorší je, že v obtížné životní situaci nejsem sama, ale i můj dvanáctiletý syn David,“ uvádí na první pohled slušná a bezproblémová mladá žena.

Karel Klíma z Kladna oslavil 4. ledna letošního roku úctyhodné 90. narozeniny. Takového věku se nedožije každý a mnozí z těch, kteří takového věku dosáhnou, často jen dožívají v domovech důchodců, léčebnách pro dlouhododobě nemocné nebo různých gerontologických zařízeních. Ti šťastnější pak žijí u svých dětí a spoléhají na jejich pomoc. Ani jeden z výše uvedených příkladů však není případem Kladenáka Karla Klímy. Žije s manželkou v normálním bytě v panelovém domě, je plně soběstačný a nemusí spoléhat na pomoc okolí. „Nějaké drobné zdravotní potíže přiměřené mému věku samozřejmě mám, ale který starobní důchodce je nemá,“ říká s úsměvem pan Klíma a hned dodává: „Důležité je, že se sám o sebe postarám, nepotřebuji žádnou pomoc pečovatelů, ani nikoho jiného.“

Arkadie je bájnou krajinou ztepilých pastýřů a sličných pastýřek, nad níž visí jediný stín, stín smrti, která je všem lidem společná. Jinak je v Arkadii všeho dostatek. Právě tento název si zvolilo také teplické občanské sdružení, které poskytuje své služby převážně lidem s mentálním postižením. Přes stín svého postižení jsou v Arkádii skutečně šťastní.

Michalka Laníková z Holešova se narodila v lednu 2007 jako zdravé dítě. Ve dvou letech u ní lékaři zjistili vzácnou, ale vážnou nemoc, zvanou metachromatická leukodystrofie. Když jsem se o této těžce nemocné holčičce dozvěděla na jednom webu, neváhala jsem a zjišťovala jsem si o Michalce a její nemoci další informace. A tak jsem jsem se také dozvěděla o akci „Sbírejte vršky pro Michalku“. Jedná se víčka z Pet lahví, která já už delší dobu také sbírám. K tomu jsem oslovila své známé a kamarády s prosbou, aby sbírali vršky – víčka také. Ale to mně nestačilo, rozhodla jsem se napsat Michalčiným rodičům a požádat je o rozhovor. Byla jsem mile potěšena, že s tím souhlasili. Tito mladí lidé se o svou nemocnou dceru obětavě starají doma, to nedokáže každý. Proto si takových lidí vážím a oceňuji, že to nevzdávají.

V České republice je již od začátku 90. let minulého století nabízena osobám se zdravotním postižením a zároven občanům seniorského věku terénní sociální služba tzv. osobní asistence. „Jedná se o službu upravenou v zákoně o sociálních službách, kde je definována jako terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení. Jejich zdravotní a sociální situace prostě vyžaduje pomoc jiné osoby,“ vysvětluje tuto formu pomoci potřebným občanům vedoucí kladenské pobočky Centra pro zdravotně postižené Středočeského kraje Martina Hrubá. Osobní asistence obsahuje zejména pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, jako je hygiena, zajištění stravy, zajištění chodu domácnosti, ale také zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při uplatnování práv, oprávněných zájmů i při obstarávání dalších osobních záležitostí.