Jelikož se již několik let pořádá celonárodní charitativní akce Tříkrálová sbírka, rozhodla jsem se požádat o rozhovor hlavního koordinátora Jana Lušovského, který bydlí ve městě Rožnov pod Radhoštěm. Je mu 27 let. Poslední tři roky pracuje v Charitě na pozici pastoračního asistenta. Jeho zaměstnavatelem je Arcibiskupství olomoucké, ale je jmenován do Charity Valašské Meziříčí. Povídal mi o tom, co všechno sbírková akce zahrnuje, a já jsem byla sama zaskočena, co to všechno obnáší. Nejvíce si cením toho, že do činnosti je zapojena spousta dětí, ale také dospělých, kteří dělají užitečnou věc a navíc bez nároku za honorář, jen pro pocit radosti z vykonané práce. Také se mě líbí, že Tříkrálová sbírka je největší dobrovolnická akce na území celé České Republiky.

Rozhovor s Petrem Šturmou o terénní práci a anonymní on-line poradně v oblasti duševního zdraví na webu www.stopstigma.cz.

Narodil se v Písku s fokomelií horních končetin, prostě mu chybí pažní kosti. Letos mu bude třiadvacet, žije v Jankově u Českých Budějovic a závodně plave. Ačkoliv je narozen ve znamení Lva, který s vodou nemá pranic společného, pak jeho královské vlastnosti, jimiž jsou cílevědomost a vytrvalost, mu pomohly k tomu, aby se v bazénech po celé modré planetě pohyboval jako delfín. Jmenuje se Arnošt Petráček, reprezentuje Českou republiku v plavání tak skvělým způsobem, že byl v říjnu 2013 u příležitosti výročí vzniku samostatného Československa vyznamenán medailí Za zásluhy v oblasti sportu. Sešli jsme se, aby mi Arny, jak je znám, v časové posloupnosti zbilancoval uplynulý rok a zároveň i řekl, jaký by měl být ten současný.

Jistě trochu nezvyklé spojení - vozíčkář a balet. Ale jako pro koho. Kdo aspoň jednou viděl vystoupení Baletu Globa, nikdy na to nezapomene. Krásná hudba, krásné kostýmy a skvělá choreografie manželů Globových, baletních mistrů. A snaha o dokonalost všech účinkujících. Do této své snahy dávají všechno – veškeré své síly, možnosti a schopnosti, ale i svou duši.

S docentkou Janou Kutnohorskou jsem se seznámila díky spolupráci na mezinárodním projektu a společně jsme se účastnily stáže v organizaci Stichting De Boei v nizozemském Eindhovenu. Mě i mé kolegy z Iskérky mnohému naučila. Jana Kutnohorská přednáší na Fakultě humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Jejím krédem je, že spíše omluví neznalost než neslušnost, protože pedagogika je také výchova ke slušnému chování, k morálce a k poskytování dobra, je to celková kultivace člověka. Ve své odborné práci se dlouhodobě věnuje vzdělávání a rovným příležitostem hendikepovaných lidí. Je autorkou několika knih, které jsou primárně určeny tzv. nelékařským zdravotnickým oborům a směřují ke kultivaci osobnosti.

To, že každého z nás mohou postihnout těžké životní rány a jak obtížné je někdy v sobě najít sílu k dalšímu životu, jsem si uvědomila, když mi paní Vlaďka vylíčila svůj životní příběh. Toto je její vyprávění.

Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že bych se mohl někdy dostat do psychických problémů. Jenomže člověk míní a život mění. Začalo to po ukončení vysoké školy, v roce 1997 jsem úspěšně ukončil farmaceutickou fakultu a nastoupil jsem do lékárny. Jako jediný muž v ženském kolektivu jsem se záhy stal středem pozornosti, ale v tom negativním slova smyslu. Kolegyně sledovaly každý můj krok a čekaly, kdy udělám chybu, aby ji mohly hned ohlásit vedoucí. Muž totiž neotěhotní a má automaticky větší šanci stát se zástupcem šéfa. Je pochopitelné, že ve mně cítily konkurenci a podle ženské logiky se taková konkurence musí co nejdříve zlikvidovat. První chyba na sebe nenechala dlouho čekat, kolegyně ji zveličily, problém byl na světě a mně hrozila výpověď. Nečekaný obrat nastal zjištěním, že obě kolegyně jsou těhotné. Nakonec jsem odejít nemusel a na svém prvním místě jsem vydržel dlouhé čtyři roky. Zůstal bych i déle, kdyby do mého života nevstoupila žena, tedy moje současná manželka. Byla z Českých Budějovic, měla dobrou práci a byt, proto jsem se rozhodl přestěhovat se k ní.

Jmenuje se Romana Mazánková, letos jí bude 37 let. Žije v Brně s diagnózou: hereditární senzomotorická neuropatie Charcot-Marie-Tooth. S nemocí bojuje, vítězí nad ní, prohrává, chce o ní vědět víc. Nejen pro sebe, ale i pro druhé, uvědomuje si, že o onemocnění, s nímž se potýká, se ví málo. Takže hledá cesty, kanály k tomu, aby zjistila o C-M-T mnoho dalšího. Na sociální síti Facebook proto založila diskusní skupinu s názvem: Charcot-Marie-Tooth hereditární neuropatie CZ a SK skupina

Ráda bych Vám představila velmi zajímavou osobnost, která i přes svůj handicap dělá spoustu užitečné práce. Jedná se o pana Tomáše Mošničku, který je šéfredaktorem portálu

zijushandicapem.cz

www.zijushandicapem.cz

,ale mimo to je také velmi aktivním sportovcem a dosahuje skvělých sportovních úspěchů. Je příkladem pro další vozíčkáře, kteří chtějí dělat něco užitečného. Tento sedmačtyřicetiletý muž je od roku 1995 je upoután na invalidním vozíku. Důvodem byl úraz při motocyklových závodech. Svůj handicap však nevzdal.