Přední český filosof Miroslav Petříček se kromě oblasti filosofie umělecké tvorby a přesahů mezi filosofií, filmem, literaturou a uměním, zabývá též samotnou podstatou vnímání, jeho zákonitostmi a aplikacemi. Jelikož je autorem mnoha knih a rád hovor stočí i na dějiny šílenství a melancholie, naše redaktorka s vlastní zkušeností s duševním onemocněním se jej zeptala na několik postřehů z dané oblasti.
Přední český filosof Miroslav Petříček se kromě oblasti filosofie umělecké tvorby a přesahů mezi filosofií, filmem, literaturou a uměním, zabývá též samotnou podstatou vnímání, jeho zákonitostmi a aplikacemi. Jelikož je autorem mnoha knih a rád hovor stočí i na dějiny šílenství a melancholie, naše redaktorka s vlastní zkušeností s duševním onemocněním se jej zeptala na několik postřehů z dané oblasti.
Zdravím Vás v tom novém roce a jsem nadšená, že konečně sněží. Je to jaká si naděje. Třeba naděje, že se naplní vodou přehrada Orlík, naděje, že ve zdraví přežijeme ta letní horka, že lidé budou o krapínek rozumnější.
Jsem úplně běžná žena, ničím kromě celého svého života nevybočuji z běžně uznávaných hranic normality. Pokud lze diagnostikovat celý život, tak přijímám svou nálepku paranoidní schizofrenik.
Ne vždy jsem si však já nebo mé okolí mysleli, že je na mně něco, co lze nazvat „nemocí“. V momentě, kdy jsem se jednoho dne ráno probudila a kolem mne byli samí mimozemšťané, kteří se mnou telepaticky komunikovali a snažili se mi ublížit, už se o nějakých hranicích běžného prožívání hovořit nedalo. Svět se pro mne stal místem, které je bezbřehé a kde je možné vše. Pravidla tak, jak jsem je snad znala, přestaly existovat a držet mne v mezích. Strach. Tato emoce byla nadlouho jediná, které jsem propadala. Ovládal mne a nedovolil mi vidět věci tak, jako ostatní.
Před nedávnem jsem měl dvě ohromující vidiny. Při první se mi rozsvítil prostor kolem mě a všude jsem viděl pravidelné šestiúhelníky. Byly seskupeny jako plástve od včel. V každém z nich byl stejný obrázek. Byly tam vyobrazeny peříčko z ptáka, paleta a štětec a krásná žena. Tato vidina mě moc potěšila a naplnila energií. Při druhé vidině se mi také rozsvítil prostor kolem, jenže jsem všude viděl pavouky: byli velcí, malí, zaplnili celou místnost. Bylo to strašně nepříjemné. Obě vidiny přitom trvaly jen pár sekund.
Obecně prospěšná společnost Centrum pro zdravotně postižené a seniory Středočeského kraje (CZPS SK) pobočka v Kladně je poskytovatelem terénních a ambulantních sociálních služeb. V roce 2015 poskytla několik stovek setkání s klienty v rámci odborného sociálního poradenství. Hlavními tématy poradenství byly otázky v rámci Zákona o sociálních službách, poskytování a zprostředkování kontaktů na poskytovatele sociálních služeb v regionu města Kladna, problematika vzdělávání a zaměstnávání osob se zdravotním postižením, poradenství ke kompenzačním pomůckám, pomoc při vyřizování žádostí o sociální dávky a další.
Devětapadesátiletý Ladislav Švamberk z Brandýsku u Kladna je ve svém zaměstnání tak trochu raritou. Pracuje totiž jako osobní asistent v Centru pro zdravotně postižené a seniory o.p.s. /dále CZPS SK/ Kladno. Jedná se přitom o zaměstnání, které vykonávají především ženy. „Však se také všichni z mého okolí velmi divili, když jsem se na to dal,“ říká pan Ladislav s úsměvem.
Narodil se sice v jižních Čechách na Protivínsku, ale během svého života se často stěhoval, až zakotvil v Brandýsku u Kladna. „Tady jsme s manželkou před dvěma lety koupili rodinný dům,“ uvádí muž, který se původně vyučil automechanikem, pak pracoval ve stavebnictví i na poště, a při zaměstnání si udělal střední pedagogickou školu s maturitou.
Po překročení padesátky se ocitl krátkodobě bez zaměstnání, ale nezahálel a udělal si při Úřadu práce rekvalifikaci na pracovníka v sociálních službách.
„V rámci rekvalifikace jsme měli povinnou praxi a tu jsem absolvoval v kladenském CZPS SK. Tam se mi moc líbilo a poté, co jsem rekvalifikaci zakončil a vedoucí centra Martina Hrubá projevila o mě zájem jako o stálého zaměstnance, nebylo vlastně co řešit,“ vysvětluje pan Ladislav způsob, kterým se dostal k pro muže netradičnímu zaměstnání.
V Psychiatrické nemocnici Marianny Oranžské v Bílé Vodě na Jesenicku vznikl nový projekt péče o chronicky duševně nemocné zaměřený na moderní léčebné metody a přístupy. Terapeutická komunita Tao (Cesta)je od ledna 2015 zapojena do projektu s názvem Implementace systému ucelené rehabilitace pro osoby s duševním onemocnění v regionu Jesenicko.
O tom, že aktivní provozování sportu působí příznivě na fyzický stav i psychiku není pochyb. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Sám jsem v mládí hrával soutěžně fotbal jak za kladenský dorost, tak za ,,B" tým dospělých, nejvýše však na krajské úrovni, tedy zdaleka ne vrcholově. I v současné době, kdy je mi 51 let se fotbalu celá léta věnuji jako mládežnický trenér. Vždy jsem se snažil a stále snažím nejen tzv. ,,stát za lajnou“ a udílet svým svěřencům pokyny, ale naopak s nimi sám co nejvíce odtrénovat a především si na tréninku s nimi zahrát.
Květoslavě Bechyňové, manželce bývalého vrcholového atleta i hokejisty Antonína Bechyně, bylo v červenci již 85 let. Do středočeských Lán se přestěhovala s rodiči v sedmi letech. Vystudovala obchodní školu a dlouhá léta pracovala ve Výpočetní stanici v nedalekém Novém Strašecí. S Antonínem Bechyně se vzali v roce 1949 a žijí spolu doposud, když manžel už dokonce překročil devadesátku. V loňském roce tedy oslavili tzv. Kamennou svatbu, což se podaří jen málokterému manželskému páru. Společně vychovali dvě děti, syna a dceru a mají řadu vnoučat i pravnoučat. „Pamatuji si ještě našeho prvního presidenta T.G. Masaryka, který v Lánech dožíval poslední léta svého života a samozřejmě podstatně lépe jeho syna Jana, našeho někdejšího ministra zahraničí,“ vzpomíná paní Bechyňová na mládí.
Z angličtiny převzaté slovní spojení „well being“ označuje pocit životní pohody a spokojenosti. Patří k němu zdraví, sociální zajištění, rodinné zázemí, možnost seberealizace, pracovní uplatnění za přiměřenou odměnu, svobodné rozhodování o vlastním životě, trávení volného času, atd. Pro lidi, kteří mají zdravotně-sociální problémy, začíná cesta k návratu do normálního života – k rodině, přátelům, práci, koníčkům – na poli zdravotní péče, komplexně pojaté rehabilitace a sociálních služeb.
Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál |