Obecně prospěšná společnost TyfloCentrum Jihlava je střediskem sociálních služeb pro nevidomé a slabozraké občany kraje Vysočina. Spadá do sítě TyfloCenter po celé ČR, jihlavská pobočka funguje od roku 2003. Služby poskytuje osobám starším jedenácti let, širokou skupina klientů tedy tvoří senioři. „Naše služby poskytujeme nejen osobám s těžkým zrakovým postižením, ale i lidem s postižením kombinovaným, to znamená slabě sluchově postiženým i lehce tělesně postiženým. Podmínkou pro tyto klienty je, aby se do zařízení dostali a dokázali se pohybovat v ne úplně bezbariérovém prostoru,“ objasňuje chod organizace ředitelka Kamila Vondráková, DiS. TyfloCentrum totiž sídlí v areálu základní školy v ulici Nad Plovárnou.

Veletrh sociálních služeb, který proběhl koncem května v hale nákupního centra Novodvorská PLAZZA, byl úspěšný. Více než dvě desítky občanských sdružení a veřejně prospěšných společností otevřely veřejnosti své brány a nechaly zájemce nahlédnout do „zákulisí“. Každému, kdo navštívil tento veletrh, ať už s určitým záměrem nebo zcela náhodně, se naskytla možnost seznámení s širokým spektrem sociálních služeb poskytovaných nejenom na Praze 12. Součástí veletrhu byly i semináře a kulturní program.

Občanské sdružení Baobab je nestátní nezisková organizace s patnáctiletou praxí v poskytování ucelené sociální rehabilitace pro osoby s duševním onemocněním především psychotického okruhu, jejichž zdravotní stav je stabilizován a kteří mají zájem o pracovní uplatnění. V současné době působí Baobab v Praze a Kladně. O práci kladenské pobočky jsem si povídala s její vedoucí Mgr. Kristinou Kánskou.

Tato slova řekl inženýru R. M. primář rehabilitačního ústavu v Hrabyni. Co se stalo? „Měl jsem autonehodu. Vypadalo to, že ani nebudu chodit, dva měsíce jsem byl v kómatu. Stalo se to 20. ledna 2005 - dostal jsem smyk a tam je takový velký strom, skoro v cestě, a já se na ten strom namotal. V autě byli se mnou ještě dva spolujezdci, ti byli tři měsíce doma, měli něco s páteří, ale nebylo to tak vážné, jako to, co se stalo mně. První, co jsem chtěl po nehodě vědět, bylo, jestli se nikomu nic nestalo,“ vzpomíná na rozhodující okamžiky pan R. Pracoval jako technolog, vedoucí čistírny odpadních vod. Ve volném čase žil hlavně sportem. Hrál sálový fotbal, velký fotbal, tenis, ping-pong, jezdil na kole, prostě zkusil skoro každý druh sportu.

Práce pro neziskové organizace je záslužná, ale mnohdy také nevděčná a stresující. O této náročné práci jsem si povídala s Mgr. Josefem Zdražilem z Přerova, který působí jako projektový manažer, lektor a metodik komunitního plánování sociálních služeb a je místopředsedou Asociace nestátních neziskových organizaci Zlínského kraje.

Milan (32 let) se na první pohled nijak neliší od ostatních lidí. Jen v hlavě má občas takový chaos. Trpí nepříjemnou nemocí zvanou schizofrenie a občas míval stavy, kterým se říká depersonalizace (odosobnění). Onemocnění zvládá dobře, užívá léky, má přítelkyni, a dokonce si k invalidnímu důchodu našel práci.

Občanské sdružení Asociace pomáhající lidem s autismem APLA - JM v Brně vzniklo v roce 2002 z iniciativy rodičů dětí s PAS (poruchy autistického spektra), odborníků a sympatizantů jako regionální organizace v rámci národní APLA ČR Zprostředkovává osobní asistenci a spolupracuje s řadou dobrovolníků. Snaží se zařadit lidi trpící autismem do normálního života, organizuje tábory, řeší krizové situace, pomáhá rodinám, které mají dítě s tímto postižením.

Předzvěst duševní nemoci se může ohlásit už v dětství. Člověk má pocit, že je trochu jiný než ostatní. Přesto nakonec může žít normální a smysluplný život. Radim (32) se už dlouho léčí se schizofrenií. Už na základní škole začal mít nepříjemné pocity. Zdálo se mu, že se mu spolužáci smějí. Připadal si někdy jako outsider třídy. „Když mi bylo dvanáct let, naši se rozvedli, ale žili spolu až do mých šestnácti let. Celkově jsem ten rozvod špatně zvládal. Upnul jsem se tehdy na mámu. Dodnes máme spolu blízký vztah, protože mě vždycky podržela, když mi bylo zle. A mohl jsem s ní kdykoli o své nemoci mluvit. S tátou jsem se ze začátku stýkal hodně, ale později bohužel už moc ne. Před nedávnem jsme se zase začali vídat. O mojí nemoci spolu nemluvíme, ani s bráchou, který už má svou rodinu,“ vrací se myšlenkami do dětství Radim.

„Nechte nás důstojně žít! My jsme krizi nezavinili! Kdyby se nekradlo, bude dost peněz na důchody!“ …volali nespokojení důchodci, kteří protestovali ve středu 30. května na Palachově náměstí v Praze. Důchody klesnou o 600 Kč. Demonstraci uspořádala Rada seniorů České republiky za podpory Národní rady osob se zdravotním postižením s cílem dosáhnout změnu vládní politiky vůči důchodcům a zdravotně hendikepovaným občanům. Podle odhadu organizátorů se protestní akce zúčastnilo na 3000 demonstrantů, i když se na stránkách oficiálního tisku objevila čísla nižší. Mnozí z účastníků přijeli navzdory tíživé finanční situaci a zdravotnímu stavu, aby vyjádřili svůj nesouhlas s politikou Nečasovy vlády. Demonstranty přišli podpořit i zástupci odborů a vysokoškolských studentů.