Občanské sdružení Kaleidoskop provozuje první a jedinou terapeutickou komunitu pro lidi s poruchou osobnosti v České republice.

Občanské sdružení Speciální pečovatelská služba (SPS) v Kladně působí od roku 1994. Jedná se o nestátní neziskovou organizaci, která není součástí jiné nadřízené organizace. Sídlí v objektu tzv. Mety v ulici Hřebečská 2678. V současné době sdružuje kolem 50 členů, kteří všichni v objektu bydlí. Statutárním zástupcem a předsedou tohoto sdružení je Jiří Holovčák, vedoucí provozu Dana Opltová.

Minulý týden Ministerstvo zdravotnictví ČR varovalo širokou veřejnost v souvislosti s rostoucím počtem případů týkajících se otravy metylalkoholem před konzumací alkoholických nápojů, u kterých není jasný a zaručený původ. „Situace je velmi vážná, proto by si lidé měli dát pozor na veškeré alkoholické nápoje v neoznačených či neoriginálně uzavřených skleněných lahvích, PET lahvích, demižónech a kanystrech bez přelepení uzávěru kolkem a bez řádných údajů o původu a složení výrobku“, zdůrazňuje ministr zdravotnictví Leoš Heger . V současné době již byla řada pacientů hospitalizována, u většiny z nich došlo k poškození organismu s trvalými následky. V souvislosti s otravou metylalkoholem dokonce došlo již k několika úmrtím.

Téměř dva roky žily ve Spojených státech, v texaském Dallasu. Víc než rok poznávaly jinou kulturu, společnost, základy angličtiny… Ač to může znít idylicky, nic na tom k závidění není. Ilona Valášková z Brna s dcerou Kateřinou musely do USA dvakrát vycestovat za speciálními náročnými operacemi. Kateřina se totiž narodila s unikátním postižením – s diagnózou craniosynostosis. Nemá na lebce švy, její hlava se na rozdíl od mozku přirozeně nezvětšuje.

Případ Kateřiny je pro mnohé lékaře výzvou. Netradiční vývoj, srůsty všech kloubů, náročné operace – doktor House by zajásal. Za medicínsky jedinečným pacientem se však skrývá člověk a složitý příběh celé rodiny. Bolestí a operacemi totiž jejich problémy nekončí.

Půl roku po porodu musela Katka hned na první velkou operaci. Absolvovala jich za šestnáct let života čtrnáct. „Pro matku to je strašný pohled, když vidí své dítě na sále s rozřízlou lebkou, poté na JIP s plíšky v hlavičce. Po operaci se navíc vyskytly komplikace, kosti opět srůstaly,“ vypráví Ilona. České zdravotnictví případ její dcery nezvládlo. Z nemocničních historek v pražské nemocnici Motol až mrazí. Katku málem zabila pomalá reakce zdravotnického personálu. Po operaci jí selhaly ledviny, a lékaři si toho všimli, až když Kateřina otekla tak, že její tělíčko bylo o 40 procent větší.

Lidka (36) z Jihlavy trpí úzkostně depresivní poruchou. Když se narodila, bylo mamince pouhých osmnáct let. Tatínek byl v té době na vojně a studoval ještě k tomu vysokou školu, tak na Lidku neměli moc času. Navíc byla nechtěné dítě a říká se, že už toto se projevuje na psychice.

Devětačtyřicetiletá Hana Kuhnová z Nymburka vystudovala pedagogickou fakultu v Praze.V minulosti dlouhá léta učila v základní škole na prvním i druhém stupni. V současné době, ač je v produktivním věku, již neučí, ale pobírá invalidní důchod III. stupně. Ten jí byl přiznán pro stále více narůstající problémy s alkoholem. ,,K prvnímu kontaktu s požíváním alkoholu jsem přišla při studiu na gymnáziu. Tenkrát to ovšem ještě bylo absolutně bezproblémové a neškodné," vzpomíná Hana. Poté studovala na vysoké škole, vdala se, s manželem měli dceru, a proto s pitím alkoholu musela zcela přestat. Žel jen na krátkou dobu. Začátkem 90. let minulého století začala Hana pracovat jako učitelka. Občas si s kolegyněmi z práce zašly do restaurace nebo vinárny a časem již skoro pravidelně pořádaly tzv. dámské jízdy. ,,To byl vlastně počátek mé závisloti na alkoholu. Zachutnalo mi bílé víno. Nic jiného jsem prakticky nepila. Navíc manžel jako aktivní volejbalista byl často mimo domov, já trávila večery sama a přitom jsem popíjela, časem čím dál tím více," vyprává paní Kuhnová. Postupem času se ale vše zvrtlo tak, že začala pít tajně, doma si na různých místech schovávala flašky s vínem a její problémy neustále narůstaly. Když se o všem dozvěděl manžel, dal jí podmínku - bud se půjde protialkoholně léčit, nebo on zažádá o rozvod. ,,Já si tenkrát myslela, že pití zvládnu sama a léčbu jsem odmítala. Jenže v té době jsem v pití vězela už tak silně, že zvládnout problémy jsem sama nedokázala. A to byl jeden z hlavních důvodů, proč se se mnou manžel rozvedl," uvádí Hanka.

Velmi zle si pohrál osud s pětapadesátiletou Irenou Horákovou z Tišic (okres Mělník). Přitom životní začátky v dospělém věku tomu nijak nenapovídaly. Normálně vystudovala gymnázium a zkoušela i studium na vysoké škole. V jednadvaceti letech se vdala a pracovala jako mistrová. I když neměli děti, žili s manželem bezproblémový a plnohodnotný život, zpočátku v Neratovicích, časem koupili rodinný dům v nedaleké obci Tišice. První životní rána přišla, když bylo paní Ireně 37 let. Vážně onemocněla rakovinou. Především díky chemoterapii se jí podařilo po několika letech zcela vyléčit. Další rána osudu však na sebe nenechala dlouho čekat. Bylo jí pouhých třiačtyřicet let, když jí doslova před očima zemřel na infarkt manžel a za několik let poté i oba rodiče. Na světě zůstala vpodstatě sama, bez příbuzných. Svou samotu se snažila zmírnit alespoň přátelstvím s podstatně mladší ženou ze sousedství, kterou svým způsobem brala jako dceru. To ale paní Horáková ani zdaleka netušila, čeho se od své mladší kamarádky v budoucnosti dočká.

Šestašedesátiletý Jan Michálek z Kladna neměl zrovna lehký osud. Prakticky od narození se musel celý život potýkat s dětskou obrnou. Má více méně ochrnutou celou pravou část těla. Přesto se nikdy nelitoval a se svým velkým zdravotním handicapem se rval statečně.

Sedmapadesátiletý Jiří Chodil pochází z Ostravy, kde se vyučil na Středním odborném učilišti spojů spojovým mechanikem. V roce 1987 se přestěhoval do Poděbrad, kde zdědil půlku rodinnného domu po příbuzných. Za prací pak dojížděl do sousedního Nymburka, kde pokračoval ve své profesi u spojů. Tam pracoval až do porevoluční doby. Nedlouho po tzv. sametové revoluci ho však díky snižování stavu pracovníků propustili. Poté vystřídal řadu dalších zaměstnání, především ve svém oboru spojovatele a elektrikáře. Jeho posledním zaměstnáním byla práce u stavební a montážní firmy GPO Poděbrady. Tuto firmu však její soukromý majitel před třemi roky uzavřel a všechny své zaměstance propustil bez jakéhokoli odstupného. Jiřímu Chodilovi tak začaly finanční a sociální problémy.