Žijí mezi námi. Lidé trpící vážnými duševními poruchami. Schizofrenie a bipolární afektivní porucha zasahují více než procento populace, schizoafektivní porucha půl procenta, klinickou depresí onemocní 2 – 3 procenta mužů a 5 – 10 procent žen. O tom, co pacienti s duševními poruchami prožívají a na jaké problémy narážejí při pokusu vrátit se zpět do běžného života, jsem hovořila s psychologem Mgr. Martinem Šťastným z Jihlavy.

Kavárna Bez Konce v Kladně zaměstnává mentálně postižené z Kladenska

Zvláštní a neobvyklá je kladenská kavárna Bez Konce. Je umístěná v prostorách loutkového divadla Lampion a jiná je především tím, že poskytuje pracovní příležitost i lidem s mentálním postižením.

V Ostravě-Porubě vzniklo v roce 1996 pod hlavičkou MENS SANA malé komunitní centrum, které chtělo být alternativou k opavské psychiatrické léčebně. „Centrum psychosociální pomoci založila parta lidí z oboru psychoterapie, psychiatrie a psychologie a lidmi z oboru sociální práce. Tradice poskytovat sociální služby zůstala dodneška, ale poskytujeme i služby terapeutického rázu,“ říká předsedkyně správní rady Mgr. Jaroslava Seidlová.

Lidé s mentálním postižením, tělesným postižením nebo s kombinovanými vadami, kteří využívají služeb děčínského občanského sdružení Slunečnice, nejsou tolik zatížení stigmatizací jako lidé s duševním onemocněním. Veřejnost vnímá a chápe, že každý z uvedených druhů zdravotního postižení člověka velmi zatěžuje a komplikuje mu život v situacích, které zdravý jedinec bez problémů zvládá.

Historie Iskérky začala v roce 2003, kdy skupina lidí z občanského sdružení Zdravý Rožnov iniciovala vznik Sociálního centra denních aktivit na podporu dlouhodobě duševně nemocných. O čtyři roky později vzniklo samostatné občanské sdružení Iskérka. Jeho činnost se postupně rozvíjela, přibývaly další projekty a služby. Důležitým mezníkem je zahájení spolupráce s holandskou Nadací De Boei v roce 2009. Výsledkem spolupráce jsou dva mezinárodní projekty. První ověřuje možnosti fungování sociální firmy, druhý se zabývá problematikou zaměstnávání osob s dlouhodobou duševní nemocí.

Občanské sdružení Advaita z Liberce se věnuje prevenci a léčbě návykových poruch. Provozuje Centrum ambulantních služeb v Liberci a Terapeutickou komunitu pro drogově závislé v Nové Vsi. Tato dvě zařízení realizují celkem pět programů: primární prevence, ambulantní poradenství, terapeutická komunita, doléčovací program a podpora samostatného bydlení.

„Někomu stačí pouze jedna léčba a já jsem se plácal tím peklem osm let. Bylo to hrozné, protože jsem měl šest recidiv. Po dvou letech abstinence jsem si myslel, že už je to dobré. Při svých čtyřicátých narozeninách jsem si řekl, že se odměním jedním pivem a tím to začalo a během týdne to bylo zpátky.“ Libor (43) vystudoval střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Jihlavě. Na vysokou školu se nedostal, a tak pracoval v branži jako elektrotechnik.

Klinický psycholog i psychoterapeut Mgr. Daniel Krejcar je z Rožnova pod Radhoštěm, kde má soukromou ambulanci. Tam za ním přicházejí lidé, které něco trápí, například úzkosti, deprese, poruchy spánku, ale i lidé s vážnějšími duševními poruchami. „Těch je naštěstí méně. Nejčastější problematika, se kterou se na mne lidé obracejí, vychází ze způsobu, jakým zachází v životě sami se sebou a tudíž i se vztahy k blízkým lidem a k širokému okolí,“ říká D. Krejcar.

Když úplně zdravý muž nebo žena potkají na ulici nevidomého člověka s bílou holí, obvykle to v nich vyvolá lítost. Někdy mu nabídnou menší pomoc, jindy strčí do dlaně nějaký ten „drobák“, a pak se snaží na něj co nejrychleji zapomenout. Jinak tomu je, když takového člověka provází vycvičený vodící pes. Obvykle to bývá zlatý nebo labradorský retrívr, někdy ovčák či jiné plemeno, ale to je vedlejší. Nejdůležitější je perfektní souhra mezi lidským a zvířecím partnerem, která už nevzbudí lítost, ale vyvolá obdiv.