„Vše začalo v roce 1973, kdy jsem byla v kladenské nemocnici hospitalizována s plicní embolií, na kterou mi pak byl přiznán nejprve částečný a po letech, kdy už jsem za sebou měla tři takové embolie a navíc cévní mozkovou příhodu, i plný invalidní důchod. Mou spolupacientkou v nemocnici při první embolii byla důchodkyně paní Věra, která byla členkou dnes již neexistujícího Svazu invalidů, a ke vstupu do místní organizace Kladno – Rozdělov přemluvila i mě. To mi bylo třicet jedna let,“ vzpomíná na své začátky práce pro zdravotně postižené paní Lorberová.
Před dvaceti sedmi lety museli lékaři jedenáctiletému chlapci Jiřímu Ježkovi po těžké autonehodě amputovat pravou nohu pod kolenem. Brzy se však ukázalo, že touha žít plnohodnotný život Jiřího nastartovala směrem k paracyklistice. Upsal se jízdnímu kolu se vší tvrdohlavostí a vášnivostí a po patnácti letech od své nehody stál na vrcholu. Přivezl si z paralympiády v Sydney 2000 dvě zlaté medaile. Od té doby patří k nejúspěšnějším hendikepovaným cyklistům na světě. Celkem šestkrát se stal paralympijským vítězem, po republice se účastní i závodů se zdravými sportovci a někdy nad nimi i vítězí. Zdá se, že všech výšin už dosáhl. Přesto měl ještě jeden, do letošního roku prozatím nesplněný, cyklistický sen. Toužil si zajet alespoň jednu etapu nejslavnějšího cyklistického závodu světa – Tour de France. A letos, kdy toto slavné sportovní zápolení slaví 100 let, se mu jeho největší přání splnilo.
Čtyřiašedesátiletý Jan Soldán se narodil na jižní Moravě v Nových Sadech u Vyškova, ale již více než 25 let žije trvale ve středočeském Kladně, které si velmi oblíbil a zcela oprávněně je dnes považován za kladenského patriota. Ač se dlouhodobě statečně potýká s vážnými zdravotními problémy, po roce 2000 byl dokonce v plném invalidním důchodu, je stále veřejně velmi aktivní a prospěšný, zejména v oblasti sportu. „Někdy ve třech letech jsem onemocněl revmatickými horečkami a vlastně od té doby mám problémy se srdcem,“ vzpomíná Jan Soldán na počátek svých zdravotních problémů.
Psychiatrické oddělení léčebny v Sadské patří mezi vůbec nejmenší zařízení tohoto typu v celé ČR. Přesto zde mají pacienti velké terapeutické možnosti. Vedle klasické rukodělné pracovní terapie zde funguje i arteterapie, vaření a jistým unikátem je výuka práce na počítači. Té se v léčebně věnují počítačová specialistka a správkyně místní sítě Ing. Magdaléna Kolínová, zdravotní sestra Ivana Dvorská a pracovník zdravotního personálu Lukáš Kůla. Právě jeho jsem požádal o krátký rozhovor.
Roman Míka, kterému je v současné době 39 let, trpí paranoidní schizofrenií. Jeho psychiku výrazně poznamenaly dvě nešťastné události, které prožil už v útlém dětství. Bylo mu něco přes rok, když mu zemřela matka a zhruba tři roky, když při autonehodě zahynul i otec. Roman se poté přestěhoval z rodné Vlašimi k babičce do nepříliš vzdálené obce Věžničky na Benešovsku. „Vychovávala mě vlastně babička se svým bratrem ve Věžničkách, a to až do mých 20 let,“ vzpomíná Roman.
Hedvábně jemná textura, čisté pěstící oleje a svěží éterické oleje pro dodání příjemné vůně. Přesně tuto kombinaci nabízejí tělová mléka Weleda, která dokonale pečují o pokožku a zároveň potěší naše smysly. Nová řada tělových mlék se postará o všechny typy pokožky.
Psychiatrická léčebna v Sadské v okrese Nymburk, jako pobočka PL Kosmonosy, patří v naší republice k nejmenším. Má jen dva pavilony s celkovou kapacitou necelé stovky pacientů. Přesto nabízí svým pacientům tolik pracovních činností, že ostatní, třeba i několikanásobně větší psychiatrické léčebny jí mohou jen závidět. Vedle arteterapie se mohou pacienti věnovat též klasické pracovní terapii ve třech malých rukodělných dílnách, práci na zahradě, ale i vaření a jakýmsi unikátem je i výuka práce na počítači, především pro začátečníky. Klasické pracovní terapii se v Sadské věnuje Jaroslava Tomanová. Právě tu jsem při svém pobytu v léčebně požádal o krátký rozhovor.
Psychiatrické oddělení v Sadské je sice jen malou pobočkou PL Kosmonosy a má pouhé dva pavilony, přesto o léčbu právě zde je mezi pacienty velký zájem. Napomáhá tomu příjemné prostředí, blízkost lesa a velkého rybníku. Obětavý a hlavně lidský přístup k pacientům mají i místní lékaři a zdravotnický personál. Navíc zde mají pacienti některé možnosti, o kterých se mnohem větším léčebnám ani nezdá. V Sadské funguje i kvalifikovaná rehabilitační sestra, takže pacienti si mohou léčit nejen psychické, ale zároveň i tělesné potíže. Eva Válková pracuje jako rehabilitační sestra a já jsem ji při svém pobytu v léčebně požádal o krátký rozhovor.
V psychiatrickém oddělení Sadská pracují tři psychologové. Zdaleka nejdelší praxi má Mgr. Blanka Doležalová. Právě tu jsem požádal o krátký rozhovor.
Sedmadvacetiletá Lucie Nováková z Nymburska je hospitalizována v psychiatrické léčebně již podruhé. Poprvé se léčila před šesti lety, strávila v PL v Kosmonosích pouhé dva týdny. Přestože žádnou závažnou schizofrenní nemocí netrpí, ani nemá paranoidní bludy, je nyní na psychiatrickém oddělení znovu, tentokrát v pobočce Kosmonos, v léčebně v Sadské. Na konci června bude mít za sebou pět týdnů pobytu. Příčiny obou hospitalizací jsou přitom podobné.
Z angličtiny převzaté slovní spojení „well being“ označuje pocit životní pohody a spokojenosti. Patří k němu zdraví, sociální zajištění, rodinné zázemí, možnost seberealizace, pracovní uplatnění za přiměřenou odměnu, svobodné rozhodování o vlastním životě, trávení volného času, atd. Pro lidi, kteří mají zdravotně-sociální problémy, začíná cesta k návratu do normálního života – k rodině, přátelům, práci, koníčkům – na poli zdravotní péče, komplexně pojaté rehabilitace a sociálních služeb.
Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál |