Zaměstnání psycholožky by jí vyloženě sedlo

Ing., Mgr. Magdalena Kolínová, Phd. je skutečně obdivuhodnou ženou. A zdaleka nejen proto, že vystudovala úspěšně tři vysoké školy naprosto rozdílných zaměření. Poznal jsem ji před několika lety v pobočce Psychiatrické nemocnice Kosmonosy v malé léčebně Sadská u Nymburka. V té době vedla jednou týdně kurzy práce na počítači, dělala správkyni sítě pro celou léčebnu a tuto bohatou činnost ještě prokládala svými přednáškami, obvykle z oboru psychologie. A přitom ještě pracovala v klasickém zaměstnání technického směru.

Kromě pravidelných společenských a zábavných aktivit se v léčebně Sadská (pobočka Psychiatrické nemocnice Kosmonosy) čas od času pořádají i akce mimořádné. Během svých pobytů jsem jich zažil celou řadu. Rád vzpomínám na volejbalový zápas pacientů se členy amatérské skupiny muzikantů, který pacienti kupodivu vyhráli. Muzikanti na oplátku pacientům zahráli a zazpívali ve stylu country. Mě osobně nadchnul turnaj ve stolním tenise, protože se tomuto sportu dlouhodobě rekreačně věnuji. Pacienti do hry dali opravdu srdíčko. Zažil jsem v Sadské i „Den otevřených dveří“, kdy byla léčebna zpřístupněna i lidem zcela zdravým, kteří se na psychiatrii nikdy neléčili, a jejich představy o hospitalizaci v léčebně tak mohli být značně zkreslené. Mohli se na vlastní oči přesvědčit, že pobyt přímo v psychiatrické nemocnici není ničím ponižujícím.

Pobočka Psychiatrické nemocnice Kosmonosy v Sadské u Nymburka je sice jen malinkou léčebnou s pouhými dvěma pavilony. Přesto je mezi pacienty velmi oblíbenou, řada z nich se sem vyloženě ráda vrací. Není se čemu divit. Léčba je tu opravdu kvalitní. Pacienti mají prakticky denně možnost osobních pohovorů s psychiatry i psychology, kromě toho si mohou vybrat pracovní terapii dle svého přání z možností rukodělné dílny, arteterapie, práce na zahradě, respektive menším, velmi pěkném parku.

Při těžkých depresích práci prostě nezvládá

Mimořádně pohledná, padesátiletá paní Simona z Kolína má vizáž ženy minimálně o 15 let mladší. Má ale smůlu v tom, že trpí závažnými psychickými problémy. Od roku 2002 se léčí na psychiatrii. Již třikrát byla hospitalizována v Psychiatrické nemocnici v Havlíčkově Brodě, ale léčba tam ji nevyhovovala ani nijak nepomohla. „Sama si myslím, že můj psychický stav se tam naopak ještě zhoršil,“ říká paní Simona. Její diagnózou je generativní depresivní porucha se selháváním v zátěžových situacích. „Moje deprese se silně zhoršují zejména na počátku jara a především pak v období Vánoc. Projevují se zejména kolísáním nálad, silnými až extrémními depresemi s výrazně sníženou pracovní výkonností.,“ udává sympatická žena. Simona je zaměstnána ve firmě svého manžela a při psychických problémech práci prostě nezvládá. Má dvacetiletého syna, který se zabývá nebezpečnými adrenalinovými sporty, což také nemálo ovlivňuje její psychiku. Jako matka má o něho zcela pochopitelný strach.

Infarkt ji do kolen nesrazil

Ředitelka Oblastního spolku Českého Červeného Kříže (dále jen ČČK) Kladno Stanislava Klicmanová je vskutku zcela mimořádnou a obdivuhodnou osobností. Ač letos v listopadu oslaví již 82. narozeniny, stále pracuje na plný úvazek a při své práci, pro kterou doslova žije, odvádí až neuvěřitelně kvalitní a především maximálně obětavé výkony. Vůbec přitom nehledí na odpracované hodiny, ani na nedostatečné finanční ohodnocení. Své práci se věnuje zdaleka nejen v rámci svých skutečných pracovních povinností, ale často zachází daleko za ně. Přitom by jako důchodkyně vůbec pracovat nemusela, mohla si důchodu užívat a o nic jiného se nestarat. To ale není její životní styl. Vždy se snažila a stále snaží být co nejvíce prospěšná svému okolí, a to především lidem, kteří to nejvíce potřebují.

Spolek Dobré místo, jehož posláním je začleňovat lidi se zdravotním postižením na trh práce tím, že jim nabízí chráněné prostředí redakce webového portálu www.LideMeziLidmi.cz i práci v rámci dalších aktivit, přesídlil do nových prostor. V pavilonu číslo 19 v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice (Ústavní 91/7, 181 00 Praha, Bohnice) najdete administrativní zázemí spolku i místnosti pro aktivity, jako jsou například Dobré dílny (setkávají se zde účastníci literární i publicistické dílny).

Milí přátelé...
tento pátek 5. června 2015 se opět setkáme (vítáni jsou všichni, tedy i ti, kteří o nás slyší poprvé)

Tentokrát je tématem Střet a spolupráce inspirace a rozumu při umělecké tvorbě.
Na všechny zájemce budeme čekat v 10 hodin dopoledne před 19. pavilonem v areálu Bohnické psychiatrické nemocnice v Praze (Ústavní 91/7, 181 02, Praha, Bohnice)

Nikdy nechtěla žít na úkor druhých

Dvaaosmdesátiletá paní Hedvika Jágrová žije v současné době s manželem, známým kladenským sportovním archivářem Josefem Jágrem, v Domově důchodců, respektive v Domově pro seniory v Kladně. Jejich manželství trvá již déle než 50 let. Přitom ona z Kladna vůbec nepochází. Narodila se v obci Zdětín u Mladé Boleslavi. Po základní škole vystudovala rodinnou školu a sociálně zdravotní školu v Mladé Boleslavi. Tam také začala pracovat jako úřednice v místním ČSAD a při zaměstnání časem vystudovala další školu - tentokrát dopravní průmyslovku v Praze. „S manželem jsme se seznámili na spartakiádě v Praze v roce 1960. Pozval mě potom do Kladna a brzy nato jsme se vzali a já už tady zůstala natrvalo,“ vzpomíná paní Jágrová.

Na začátku května zahájilo činnost Komunitní centrum Podskalí Fokusu Praha. Za podpory Norských fondů tak vzniká nová potřebná služba pro lidi s duševním onemocněním. V Centru pracuje multidisciplinární tým, ve kterém jsou sociální pracovníci, zdravotní sestra, psycholog, psychiatr i peer pracovník – člověk s vlastní zkušeností s duševním onemocněním. Jsou připraveni pomáhat lidem s duševním onemocněním řešit jejich situaci – na jednom místě, včas a současně v rovině zdravotní i sociální.