Devadesát čtyři let je věk, kterého se málokdo dožije. František Rašplička z Kladna je oslavil 20. února letošního roku. Narodil se v samých počátcích samostatné Československé republiky, v roce 1919. V minulosti hrál na špičkové úrovni fotbal – nejvyšší fotbalovou soutěž za SK Kladno. Až do pozdního stáří téměř nemarodil. V pokročilém věku se odhodlal k operacím a dnes už zase vyráží na oblíbené procházky.

„Když jsem se poprvé dostal do léčebny, dali mi tam přečíst knížku, která obsahovala to, co jsem zrovna prožíval, a v té knížce bylo napsáno – schizofrenie,“ popisuje Bohumil okamžik, kdy se dozvěděl, že jeho problémy mají pojmenování.

Herečka Táňa Fischerová si prožila nelehký životní osud. Velkou ranou bylo postižení jediného syna po dětské mozkové obrně. O něj se paní Fischerová obětavě stará mnoho let a snaží se, aby žil bohatý, hodnotný život obklopený láskou a pochopením. A také proto se výrazně angažuje v charitní činnosti a snaží se pomáhat dalším lidem, kteří potřebují pomocnou ruku. Významná je také její angažovanost v občanské společnosti, která vyvrcholila kandidaturou na funkci preztidenta České republiky. Obdivuji se této ženě, s radostí poslouchám její slova, dívám se na její gesta a hlavně na citlivý projev, který osloví každého člověka, a tak jsem Táňu Fischerovou požádala o zodpovězení několika otazek.

Ladislavu Čurejovi z Kladna je dvaadvacet let, je slabozraký a částečně hluchoněmý. Především hluchoněmost mu způsobuje problémy v komunikaci s jinými lidmi. Proto s ním ven většinou chodí vždy někdo z rodiny. Láďa žije s maminkou, která se o něho zodpovědně a obětravě stará. Má ještě o tři roky mladší sestru Zuzanu, která je zcela zdravá. „Ládík trpí slabozrakostí už od narození, hned po porodu u něj zjistili šedý zákal a vysoký nitrooční tlak,“ říká Jiřina Čurejová.

Brněnské Centrum Mandala využívá arteterapii k pomoci především ženám, které se ocitly v nelehké životní situaci. Uměleckou tvorbou nabývají znovu jistoty v životě. Následující povídání o arteterapii pro nás napsala vedoucí Centra Mandala Zuzana Řezáčová Lukášková.

Drsný podzim života prožívá klatovská rodačka Eva Šafránková (68 let). V současné době žiuje v bezbariérovém objektu pro občany se zdravotním postižením, zvaném META ve středočeském Kladně. Vzdoruje hned dvěma odlišným postižením - nefunkčním dolním končetinám a pokročilému zelenému zákalu. I když paní Evu provázejí od malička závažné zdravotní problémy, nikdy nezatrpkla a vždy se snažila skutečně žít. Prostě a jednoznačně - statečná žena, velmi statečná.

Pokud jste měli pocit, že věci mají své limity a něco se prostě dokázat nedá, ještě jste nepoznali mě. Pravda, sedím na invalidním vozíku a nehýbu nohama ani rukama, vlastně se vůbec nehýbu, ale tvrdím, že nic není nemožné.

Můj velký a dlouholetý sen bylo dostat se na Ples v Opeře. Ano, mluvím o tom prestižním plese pro celebrity a VIP společnost ve Státní opeře v Praze. Letos byl dokonce 10. ročník této akce.

Oblastní spolek Českého červeného kříže Kladno (OS ČČK) je samostatně právním subjektem a neziskovou organizací. Sídlí téměř v samém centru města poblíž náměstí Svobody, v ulici Zdenka Petříka č. 2595. Má na starosti oblast celého někdejšího kladenského okresu. Při své nedávné návštěvě jsem si povídal s ředitelkou Stanislavou Klicmanovou. Její ochota odpovídat na mé dotazy byla zcela zřejmá a brzy se rozpovídala o činnosti i problémech organizace. „Máme celkem šest zaměstnanců a fungujeme non-stop 24 hodin denně, včetně všech víkendů a všech svátků. Jako každá neziskovka máme samozřejmě nedostatek financí a fungovat na takovéto úrovni můžeme jen díky výborné spolupráci se sociálním odborem a Magistrátem města Kladna. Naše činnost je zaměřena hlavně na tři oblasti – krizovou, zdravotní a sociální,“ říká Stanislava Klicmanová.

Panu Volfovi je 47 let, vystudoval střední školu v oboru elektro a od roku 1990 v tomto oboru podnikal. Celým životem ho provází sport, od čtyř let plavání, od sedmi atletika, také kanoistika, triatlon a lyžování, v posledních letech je to hlavně kolo. Před sedmi lety se mu ze dne na den změnil život, po pádu na lyžích zůstal na vozíku a musel začít úplně od začátku a dělat věci, o kterých by ho dříve ani nenapadlo, že ho jednou budou živit. Napadlo mne, že by jeho příběh mohl zajímat i čtenáře našeho webu a požádala ho o rozhovor.