Poradna Modrého Kříže ve Valašském Meziříčí pomáhá osobám závislým na alkoholu, nealkoholovým drogám, patologickém hráčství či v jejich ohrožené závislosti. Její pracovní náplň se dělí na přímou práci se zájemci a klienty a na komunikaci s ostatními organizacemi, spolupráci s komunitním plánováním města, s krajem. Myslím si, že je tato poradna velmi důležitá, protože lidí, kteří jsou závislí na alkoholu, drogách či gamblerství neustále přibývá. Je to velký problém nejen u nás v ČR, ale i jinde ve světě. Je zapotřebí těmto lidem pomoci, aby znovu nalezli nový smysl života a začali pracovat sami na sobě. Vedoucí a sociální pracovnicí Poradny Modrého Kříže ve Valašském Meziříčí je Mgr. Julie Hlavenková. Sešla jsem se s touto milou a sympatickou mladou ženou, abych udělala rozhovor, týkající se její práce i organizace Modrý kříž.

Ředitel psychiatrické léčebny v Kroměříži MUDr. Petr Možný se již řadu let zabývá péčí o duševně nemocné lidi. Spolupracuje také se společností Iskérka v Rožnově pod Radhoštěm. Mrzí ho, že je takových organizací zatím málo, a to podle jeho názoru také proto, že u nás není taková tradice. Ale každá organizace, která chce pomáhat lidem s psychickými problémy, je vítaným spojencem nejen pro něho, ale vůbec psychiatrické léčebny, protože všichni mají stejný cíl. Spolupracuje také se zlínskou SANITY, což je organizace rodičů a příbuzných duševně nemocných. S primářem Možným jsem si povídala o jeho práci a významu neziskových organizací.

Některé věci, které nás potkají, ovlivnit můžeme, některé ne. A misky vah jsou někdy nevyvážené. Pak jako světýlko v dálce může působit událost, na kterou se můžeme těšit, a která nám prozáří život. Andrea (42) se od svých třiceti let léčí s maniodepresivní psychózou, před třemi roky byla diagnóza překvalifikována na schizoafektivní poruchu.

Ještě že člověk neví, co si na něj osud vymyslí. Když je pak postaven před úkoly a boje, je potřeba napnout síly a vydržet. Paní Eva prošla již mnoha zkouškami a to, co mne na ní zaujalo nejvíc, byla její statečnost, smysl pro humor a milý úsměv. Paní Eva má roztroušenou sklerózu. Než se k této diagnóze „propracovala“, zažila hodně těžkých chvil.

Jaké to je denně se probudit a vidět vše černě? Navzdory tomuto faktu vstát a plnit své každodenní povinnosti? Jana se probouzí do nového dne a čelí těmto problémům. Málokdo si umí představit, jak těžká jsou rána, jak šedé jsou večery. Prakticky nezná den bez deprese. Díky své vůli a účinným lékům žije plnohodnotný život, má dvě krásné děti a hodného manžela. Ve svých 36 letech studuje úspěšně vysokou školu.

Ve dnech 21. a 22. dubna 2012 Prahu navštívil Luc Ciompi, který je mimořádnou osobností komunitní psychiatrie. Společně s Christinou Clare vedl v DPS Ondřejov seminář na téma „Soteria Berne: více než 27 let zkušeností s alternativním přístupem k léčbě schizofrenie.“

Martin (39) trpí maniodeoresivní poruchou, nemoc ho provází již od mládí. První příznaky se objevily ve druhém ročníku, když studoval Střední školu strojní ve Žďáře nad Sázavou. Začal mít deprese. „Myslel jsem si, že je to ze strachu z maturity a z blížící se vojny. Dospělo to do takové fáze, že jsem se doma začal ptát mámy, která je zdravotní sestra: Mami, když si vpíchnu vzduch do žil, tak můžu umřít?,“ vzpomíná Martin.

Onemocníme-li v průběhu života, zjišťujeme proč, ptáme se sami sebe, co jsme udělali špatně. Hledáme, pátráme a rekapitulujeme. Ale když se narodí malé miminko, které je velmi postižené, dítě, které nemělo šanci někomu ublížit či udělat něco špatně, můžeme snadno dojít k názoru, že život je nespravedlivý. Možná ale z našeho pohledu nevidíme nitky života, které se vinou mimo náš obzor. Doktorka Hana Bubeníčková se narodila se zdravotním postižením. Musela se tváří v tvář postavit osudu a svůj smysl života našla v práci s nevidomými. Dnes je ředitelkou obecně prospěšné společnosti TyfloCentrum Brno a její práce se stala jejím posláním.

V Psychiatrická léčebně v Bohnicích můžete navštívit místní farmu, která je zaměřena na hipoterapii, určenou jak pro pacienty tak pro veřejnost. Měla jsem příležitosti hovořit s vedoucí fyzioterapeutkou hipoterapeutického střediska Hanou Hermannovou. Prozradila mi, jak taková hiporehabilitace probíhá.