Roman Charvát z Kladna měl v roce 2008 těžký úraz, spadl při práci z výšky a zlomil si obratle, má i přerušenou míchu. Od té doby nemůže chodit. Přestože je trvale odkázán na invalidní vozík, neztrácí vůli pro další plnohodnotný život, pracuje jako technik na plný osmihodinový úvazek, věnuje se rodině a závodně sportuje.

Markétě je 36 let. Prožila tři mozkové mrtvice. Při jedné z nich přestala úplně mluvit. Nemohla se hýbat. Byla uvězněná ve vlastním těle. Ačkoli veškeré dění kolem sebe vnímala, nemohla dát světu najevo, že rozumí. Mysleli si o ní, že je blázen. Chtěli jí vzít svéprávnost. Přesto se nevzdávala, stálo při ní celé příbuzenstvo a nejvíce maminka, bez které by tu už dávno nebyla.

Radce Kratochvílové je 42 let a už 15 let se zabývá výcvikem psů. Je sice vyučená mechanička elektronických zařízení, ale tato práce ji nikdy netěšila, léty pochopila, že ji baví práce s lidmi. Hledala tedy propojení kynologie a práce s lidmi. Objevila canisterapii a řešení bylo na světě. „Aktivně se canisterapii věnuji druhým rokem. Před tím bylo období získávání zkušeností, ať už v praxi nebo teoretického vzdělávání. Mám fenku kokršpaněla, která má složené zkoušky a dva pejsky v přípravě - jedna je nalezená - kříženka, které jsem se ujala už jako štěňátka a druhá je bearded colie,“ říká Radka.

Dana již 22 let bojuje se schizofrenií. Nemoc u ní propukla, když byla ještě mladá, chodila na střední školu. První roky byly kruté. „Bylo to nejhorší období v mém životě. Neměla jsem pro co žít. Pocit, že mně nemá nikdo rád, že nemám s kým sdílet své problémy, bolesti, starosti, pocity. Měla jsem těžké deprese. Kdo si něčím takovým neprošel, nikdy nemůže pochopit, co prožívá člověk, který chce raději skoncovat se životem,“ vypráví Dana.

Beata Bocková (umělecké jméno Beata Bocek) je textařka, zpěvačka, skladatelka. Ale pracuje také v občanském sdružení Iskérka v Rožnově pod Radhoštěm. Setkává se s uživateli s duševním onemocněním, baví se s nimi o jejich plánech, cílech, o životě, o tom, čeho by chtěli dosáhnout. Stará se o prodej výrobků z šicí dílny, která v rámci sociální rehabilitace podporuje u klientů vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků. V Iskérce má na starost i administrativní práci. Je rovněž aktivně zapojena do mezinárodního projektu „Se zkušenostmi z De Boei do sociální firmy“. „Tento projekt nám otevřel oči, ukázal cesty a směry a formuje nás dál.

Sociální družstvo Podané ruce bylo založeno v roce 2008 v Zubří na severní Moravě, nedaleko turisticky navštěvovaného Rožnova pod Radhoštěm. V tomto regionu nebylo dostatek sociálních služeb pro cílovou skupinu seniorů a osob se zdravotním postižením. Osobní asistence zcela scházela.

Panu Bohuslavovi byla teprve ve 42 letech diagnostikována roztroušená skleróza, nemoc velmi závažná, kterou si ale nechce moc připouštět, aby mohl žít poměrně aktivní život s nadhledem a optimismem v kruhu rodiny a přátel. Má progresivní formu roztroušené sklerózy, takže nemá období atak a následného zlepšení. Jemu se zdravotní stav postupně pomalu a stále horší. „Mám pocit, že jsem na tom pořád stejně, ale pak si uvědomím, že třeba před rokem jsem ještě vyšel osm schodů úplně bez problémů. Dnes těch osm schodů vyjdu jen s hůlkou a druhou rukou se musím držet zábradlí,“ vypráví pan Bohuslav.

Martin (30) se narodil s dětskou mozkovou obrnou. Narodil se předčasně, od prvních dnů musel bojovat. Mamince lékař oznámil, že její syn nebude pravděpodobně chodit, že skončí na vozíku. Ta ale nerezignovala a vozila Martina na rehabilitace, cvičili pravidelně s pomocí Vojtovy metody. Díky náročným cvikům se Martinovi posilovaly svaly a dostával se pomalu z nejhoršího. Přes původní nepříznivé prognózy lékařů začal Martin ve dvou letech chodit.

Občanské sdružení Letohrádek Vendula je organizací, která poskytuje své služby lidem jakéhokoli zdravotního postižení s výjimkou lidí s alkoholovou či drogovou závislostí. Sídlí v obci Horní Bezděkov v okrese Kladno.