Tohle ovoce zná většina z nás pouze sušené a konzumuje je (jestli vůbec) jednou za rok, na Vánoce. Velká škoda. Ti, kdo jezdí k moři do jižních zemí, možná ochutnali i fíky čerstvé a možná jste se s nimi někdy setkali i v našich obchodech. Mají lahodnou chuť a překvapivě jsou plné vitamínů, zvláště provitamínu A, který je nepostradatelný pro náš zrak, dále pak slušné množství vitamínu C a vitamínu B2 (riboflavinu), který má antioxidační účinky a výrazně se podílí na produkci energie v buňkách. Kromě toho mají fíky i vysoký obsah vlákniny, a tak jsou důležité pro správnou činnost střev, dají se použít v boji proti zácpě, pomůžou nám při očistě střev, dají se využít při jarních očistných kůrách, ale i při snaze o zhubnutí, navzdory tomu, že jsou chuťově sladké. Váží na sebe totiž velké množství vody, podporují střevní peristaltiku a hlavně – pomáhají odstraňovat z těla odpad a staré usazeniny. A to je velmi důležité, to zvládne málokterá potravina.

S Deniskou Střihavkovou jsme se setkali v Mateřské školce Petrklíč (k duši klíč) v Praze – Radotíně. Tato milá mladá žena nemá lehký osud, protože od narození trpí Downovým syndromem. Má skvělé rodinné zázemí a přítele, kteří jí hodně pomáhají v boji s touto nemocí a bojuje s ní skutečně statečně. Pro web Lidé mezi lidmi nám Deniska poskytla rozhovor o svém životě a o tom, co ráda dělá a co jí baví, aby alespoň trochu na svůj handicap zapomněla. Také nám představila jednu ze svých knih, která se jmenuje Na tom záleží II, odkud jsou její fotografie.

V souvislosti s prací organizací, které zajišťují různé formy sociálních služeb, se slovíčko DOBROVOLNÍK objevuje velice často, a tak jsem se rozhodla zjistit o dobrovolnictví a lidech, kteří se mu věnují, více a podělit se o to se čtenáři. Navštívila jsem proto Dobrovolnické centrum ADRA České Budějovice, kde jsem měla možnost získat informace od osoby opravdu zasvěcené, a to sympatické vedoucí tohoto centra Bc. Jitky Chánové

Je tomu už patnáct let, co moje maminka, tenkrát pětašedesátiletá, byla uchvácená reiki, začala to zkoušet a studovat a posléze dosáhla třetího stupně a stal se z ní mistr reiki. Mnoha lidem pomohla, zbavila je alergií a jiných nemocí, problémů a neduhů, svého zetě zbavila astmatických záchvatů a nakonec i veškerých problémů s dechem. Na jednom kurzu o odstraňování blokád v kloubech a na páteři jsem se také já seznámila s reiki, začala ji studovat a zkoušet. Ze zdravotních a finančních důvodů jsem absolvovala pouze dva stupně, ale díky své výborné intuici jsem si vyzkoušela s úspěchem předávání energie a vyrovnávání energie druhým osobám při některých zdravotních problémech.

„Fakt chceš rozhovor? Tak se připrav, že to, co ti budu říkat, není pro malé děti a ani pro slabé povahy,“ řekla mi hned na úvod našeho setkání. Znám Hanu Grygarovou z Brna, alias „DJ Shealu“, docela dobře, takže mě nepřekvapila. K interview jsem ji přemlouval přes dva měsíce, ale ona nikdy nemá čas. Je těžké ji charakterizovat, možná je snad i lepší nepopisovat ji, je pořád jako na jehličkách. Žije muzikou. „Mám nějakou svalovou dystrofii, je to blbá mrcha. Odumírají mi svalové buňky, ale já mrtvá nejsem, když bych byla, tak hudbu nedělám,“ tak nějak jsem očekával, že mi osmatřicetiletá dýdžejka popíše svoje postižení.

Myslel jsem si o sobě, že nejsem citlivka, ale slyšet příběh Kristýny a její matky Mariky, vlastně celé rodiny Vugrincových, je takový, že dostane i nejotrlejší povahy. Desetiletá Kristulka, jak své holčičce maminka říká, bojuje statečně se zákeřnou nemocí. Marika jí pomáhá, podporuje, obě spolu čelí diagnóze, jež se nazývá alveolární rabdomyosarkom hrtanu. Boj je to náročný fyzicky i psychicky a finančně nákladný. Kristýnina matka se rozhodla, že peníze sežene sbírkou víček od plastových lahví. Při povídání s ní jsem přemýšlel, zda je vůbec možné dělat tolik věcí najednou. Jak se dokáže jedna drobná žena z Pelhřimova rvát s tak přetěžkým balvanem osudu.

Ráda bych vám představila drobnou okatou blondýnku Báru Sedláčkovou, která žije se svou rodinou v Českých Budějovicích. Narodila se 24. 4. 2002 jako zcela zdravé dítě. V té době nikdo netušil, co jí sudičky daly do vínku. Ve třech letech onemocněla současně těžkou mononukleózou a planými neštovicemi. Její imunitní systém se zhroutil. Velice brzy po tomto onemocnění se u ní začaly objevovat obtíže s udržením rovnováhy a koordinace, neobratnost rukou, svalová slabost a problémy s chůzí, hroucení nožní klenby. Po hospitalizaci byla bohužel stanovena závažná diagnóza polyradikuloneuritida - akutní zánětlivé postižení periferních nervů charakterizované progresivní svalovou slabostí (obrnou), parestéziemi (pocitu mravenčení) a areflexií (vymizení reflexů). Na doporučení lékařů začali rodiče s Barunkou cvičit a navštěvovat lázeňská zařízení. Existovala reálná možnost, že se do dvou let její stav vrátí k normálu.

Bylo mu osm let, když mu kvůli vrozené vadě amputovali obě dolní končetiny. Od té doby má protézy. Kdo to neví, tak to nepozná. Jiří Rumplík z Jindřichova Hradce, jemuž bude koncem února 43 let, chodí bez berlí, nemá vozík. Vypadá, že mu nic není, stále se směje a rovněž poutavě vypráví o všem. Hlavně však o sportu, o sledge hokeji. Paralympijské disciplíně, o které tvrdí, že je nejtvrdší kolektivní disciplínou v šíři spektra sportovního vyžití handicapovaných osob.

Problematický porod, chladná atmosféra v rodině, neléčené komplexy a úzkosti vyústily v  paranoidní schizofrenii – a přesto život Jardy z Prahy neskončil ani sebevraždou, ani ústavem, ani vyloučením z běžného života. Dnes, po úspěšné léčbě, se profesně angažuje při pomoci duševně nemocným – od roku 2008 je předsedou občanského sdružení Andělská křídla, pro které píše projekty a granty, ve sdružení Kolumbus patří mezi důvěrníky, kteří navštěvují pacienty psychiatrických léčeben, aby jim usnadnili přechod do normálního života.