Jmenuji se Petra a narodila jsem se s tělesným postižením. Moje postižení mi však nezabránilo v tom, abych se jednou nezamilovala do zcela zdravého kluka. Budu tedy vyprávět skutečný příběh o sobě a o panu Dokonalém, kterého jsem toužila změnit tak moc, že to mohlo skončit podáním trestního oznámení z jeho strany. Neskončilo. Naštěstí. Byla to však pohnutka k tomu, abych se se svým pocitem viny a zklamáním z prohry vyrovnala tak, že jsem začala dobrovolně hladovět a ničit si tělo.

Kdo by neznal lázeňské město Třeboň ležící v Jihočeském kraji? Stačí se zmínit o slavném šlechtickém rodu Rožmberků nebo ohromném rybníku Svět a už jsme doma. Soustava zdejších rybníků, která se začala utvářet nejspíš již v období vlády Karla IV. , je jedinečným příkladem souladu divoké přírody a člověka. Ten přetvořil původní močálovitou oblast v harmonický celek, a Třeboňská pánev se tak stala domovem mnoha ohrožených živočišných i rostlinných druhů. Přesto ale, nebo snad právě proto, patří k nejvyhledávanějším rekreačním místům.

Pobočka Občanského sdružení BAOBAB funguje několik let i na Kladně, a to v Domě techniky na Sítné. Jedná se o neziskovou organizaci, která pomáhá lidem s duševním onemocněním. Požádat o pomoc zde může kdokoli, kdo má některý ze třech stupňů invalidního důchodu z důvodů psychiatrických. Kladenský BAOBAB provozuje několik aktivit a projektů. Jedním z nich je projekt Dejme příležitost lidem s duševním onemocněním. Jeho vedoucím je Jaroslav Jackmann. „Tento projekt pomáhá psychicky nemocným lidem třemi různými způsoby. Prvním z nich je bezplatná poradenská činnost v rámci osobních konzultací s klienty, kteří zde dostanou odborné rady jako například kde hledat zaměstnání, jak napsat životopis, jak motivační dopis, jak jednat se zaměstnavatelem nebo jak mu vysvětlit a popsat své onemocnění.

Co je největším rozdílem v práci lázeňského lékaře od pracovní náplně běžného lékaře? Jak se liší přístup k pacientovi?

Myslím, že nelze rozlišovat lázeňského a „běžného“ lékaře. Stejně jako jinde lékař v lázních přijímá a propouští pacienty, vyšetřuje, píše anamnézy, v průběhu pobytu dělá kontroly, plánuje laboratorní vyšetření apod. Navíc musí umět perfektně na míru ušít rehabilitační plán a spolupracovat s fyzioterapeutem, sledovat výsledky a průběžně rehabilitaci upravovat podle výsledků a tolerance pacientem. V Janských Lázních máme mj. také Odborný léčebný ústav (OLÚ), kde je práce lékaře obdobná práci jeho kolegy v jiném lůžkovém zařízení: příjmy, propouštění, denní vizity, velké vizity, ordinace léků, posouzení výsledků vyšetření, řešení akutních zhoršení, překladů, doplňkových vyšetření atd. K tomu samozřejmě ve věci rehabilitace platí totéž, co u lázeňského lékaře. Lékař musí odhadnout naladění pacienta, často řešíme zejména v OLÚ i různé psychické problémy lidí, které úraz či náhlá nemoc upoutaly na lůžko či vozík. V takových případech spolupracujeme i s psychologem, kterého na pracoviště máme k dispozici. Často je zapotřebí komunikovat s rodinou, pomoci najít řešení, jak postupovat dál i po propuštění z našeho zařízení, dohodnout další péči nebo třeba operační výkon. Využíváme plně pomoci naší sociální pracovnice, bez které si práci neumíme představit.

Neradostné mládí

Důchodce Jan Hřebejk oslaví v letošním roce na štědrý den 24. prosince 82. narozeniny. Rodák z Radobytce na Písecku neměl zrovna jednoduchý život. Jako syn kulaka si v padesýtých letech prožil svoje."Můj otec byl kulak a díky tomu byl v padesátých letech z politických důvodů vězněn. Já jsem v té době začal pracovat již ve svých 16 letech v traktorce v Písku, ale po dvou letech mě z kádrových důvodů přeložili do uranových dolů v Jáchymově." Vzpomíná Jan Hřebejk na nepříliš radostné mládí. V dolech na uranu naštěstí pracoval jen rok a poté se vrátil domů do jižních Čech k matce a o 9 let mladší sestře./Otec byl stále ve vězení/. Krátce pracoval v zemědělství jako traktorista ve Státním statku v Protivíně. Brzy ale narukoval na vojnu nikoli do normální jednotky, ale k PTP/tzv. Černým baronům/. ,,Na vojenskou službu u PTP si nemohu příliš stěžovat, protože na rozdíl od normálních vojáků jsme tam především pracovali a za práci byli placeni, takže po finanční stránce jsme na tom byli o dost lépe než klasičtí vojáci. Jen jsem během služby vystřídal asi 10 jednotek a věčně cestoval po nejrůznějších stavbách. Uvádí J.Hřebejk. Na vojně se i oženil s volynskou ženkou Halinou. Po ukončení základní vojenské služby se vrátil zpět do jižních Čech a pracoval znovu jako traktorista.

V seniorském věku a s kardiostimulátorem stále sportuje

Rodilý Kladeňák Emil Náprstek oslavil letos v září 74. narozeniny. Je bývalým vrcholovým sportovcem. V sezoně 1956-57 se stal s kladenským dorostem mistrem republiky v ledním hokeji. Koncem sedmapadesátého roku poprvé nastoupil v ,,A“ týmu dospělých, který startoval v nejvyšší hokejové soutěži. V letech 1958-1959 pak reprezentoval i v juniorském týmu tehdejšího Československa. Na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století absolvoval základní vojenskou službu na Slovensku, kde hrál za Duklu Zvolen a Duklu Banská Bystrica. Od roku 1962 do roku 1967 nastupoval za SONP Kladno v nejvyšší hokejové soutěži. Odehrál v ní celkem 143 utkání a nastřílel 19 branek. „V kladenském áčku jsem začínal jako útočník, ale poté jsem se přeškolil na obránce. Tehdy se hrál pomalejší, ale techničtější a mnohem méně tvrdší hokej. Proto přeškolení na beka nebylo tak těžké. Nejhorší pro mě bylo zvládat časté bruslení pozadu. Měl jsem ale štěstí na vynikající spoluhráče v obranné dvojici. Začínal jsem s reprezentantem Standou Bacílkem a končil s pozdějším trojnásobným kapitánem československých mistrů světa Frantou Pospíšilem. Oba patří ke skutečným legendám nejen kladenského, ale i celého československého hokeje,“ vzpomíná Emil Náprstek na mládí.

I v pokročilém věku a s handicapem lze žít aktivně

Kladeňáku Václavu Junkovi bude v listopadu již 85 let. Kromě seniorského věku se vyrovnává i s takřka celoživotním handicapem. V deseti letech prodělal dětskou obrnu a od té doby je ochrnutý na levou část těla. „Největší potíže mi dělá pohyb levé ruky od lokte výš,“ uvádí pan Junek. Přesto celý život normálně pracoval a zdravotní problémy si nijak nepřipouštěl. Života si dokázal užívat a snažil se být prospěšný svému okolí i po odchodu do důchodu. To mu vydrželo dodnes.

Centrum pro zdravotně postižené a seniory Středočeského kraje o.p.s. (CZPS SK o.p.s.) sídlí v bezbariérovém objektu známém pod jménem META v Kladně, v ulici Hřebečská 2680. Jeho vedoucí je Martina Hrubá DiS. Patrně nejdůležitější pomocí potřebným občanům je ze strany Centra služba osobní asistence. Ta probíhá nejen přímo v objektu META, ale též terénním způsobem v domácnostech handicapovaných občanů a seniorů, kteří se v plné míře nedokáží sami o sebe postarat. Ceny jsou přitom spíše symbolické.

Nelehký životní osud provází dnes osmašedesátiletého Jana Michálka celý život. Od narození se musí potýkat s dětskou obrnou. Má ochrnutou celou pravou část těla. Nikdy se však nelitoval, na život nezatrpkl.Naopak vždy se snažil být prospěšný a užitečný svému okolí a se svým handicapem se vždy rval co to jen šlo.