Osmapadesátiletá Zdena z Říčan měla drobné psychické problémy již od dětství. Nejednalo o problémy paranoidní, ale o nepřiměřené stavy strachů a úzkostí v běžných situacích. „Pamatuji se, že už na základní škole jsem měla například při zkoušení silnou až nepřiměřenou trému. V plné míře se fobické stavy začaly projevovat až od 90. let, kdy lidé ztráceli sociální jistoty. U mě se dostavily depresivní stavy úzkostí a strachu z nejisté budoucnosti, hlavně strach o přežití rodiny a holou existenci mě samotné,“ vzpomíná Zdena. Jedná se o tzv. sociální fobie.

Málokdo si v životě prošel tím, čím si prošla dnes třiašedesátiletá Jiřina ze Žatecka. „Problémy jsem měla již v dětství a myslím, že se na jejich počátcích podepsalo úmrtí mého dědečka,“ vzpomíná paní Jiřina. Krátce po jeho smrti se u ní objevily noční halucinace, kdy zesnulého dědečka vídala jako žijícího člověka. Muselo to pro ni být značně nepříjemné a není se čemu divit, že tyto halucinace z dětství se negativně projevily do celého dalšího života. „Byla jsem jiná než ostatní děti mého věku, spíše jsem se jich stranila a žila samotářsky. Trpěla jsem totiž stavy strachu z lidí a na mé psychice se podepsal i vztah s matkou, která na mě byla zlá,“ uvádí paní Jiřina.

Dvaačtyřicetiletá Dáša z Nymburku trpí již od dětství zdravotními problémy. I když se jedná o problémy fyzické, podepsaly se i na její psychice tak, že musela být hospitalizována na psychiatrickém oddělení léčebny v Sadské. „Moje zdravotní problémy začaly již v předškolním věku. Jednalo se tehdy o záněty močových cest, které se projevovaly vysokými teplotami i potížemi s močením. Protože se záněty často opakovaly, byla jsem už v pěti letech hospitalizována v nemocnici a lékaři se rozhodli udělat podrobné vyšetření tzv. vylučovací metodou. Byla mi zjištěna patrně vrozená vada zdvojené ledvinové pánvičky,“ vzpomíná sympatická žena.

Když jsme na Střední zemědělské škole v Rakovníku měli předmět chov koní, tak nám pan učitel Ing. Šedivý říkal, že pro schizofreniky je vhodný kontakt s koňmi, že se v jejich blízkosti cítí dobře. Tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že právě já budu trpět schizofrenií. Střední školu jsem absolvovala s vyznamenáním a složením tří řidičských zkoušek – na velkou motorku, traktor a osobní automobil. První zkušenost s nemocí jsem pocítila v roce 2000. Tehdy mi sousedé (jednalo se o manželský pár s vystudovaným oborem speciální pedagogika) řekli, zda si nechci zajít ke klinické psycholožce a dali mi na ni kontakt. Já jsem se v té době rozešla se svým přítelem a byla jsem uzavřená do sebe a smutná. Vzala jsem si tedy kontakt, že do té ordinace zajdu. Nejprve jsem byla u klinické psycholožky PhDr. Květy Kšírové, která mi udělala psychologické testy a doporučila mi návštěvu psychiatra a pobyt v léčebně. Tuto pomoc jsem odmítla, protože jsem si myslela, že na tom tak špatně zase nejsem, že mi vlastně kromě úzkosti vůbec nic není.

Málokterá žena prožila život plný zvratů jako 42-letá Anička z městečka Libáň u Jičína. Narodila se v severních Čechách, ale na své rodiště ve Frýdlantu u Liberce se již nepamatuje. Krátce po narození se rodina odstěhovala na jihozápadní Slovensko. Otec byl slovenské národnosti. Ani tam ale nezůstali dlouho, Anička už začala chodit do školy v Čechách, na Nymbursku. Tam také školní docházku dokončila. Její duševní zdraví ovlivnilo již v dětském věku psychické týrání ze strany též duševně postižené matky, která se navíc se slovenským manželem rozvedla a v Čechách se znovu vdala. „Maminka mě sice v některých případech hodně omezovala, ale protože byla sama psychicky nemocná, nemám jí to za zlé a dávno jsem jí její svéráznou životní výchovu odpustila,“ vzpomíná Anička na dětská léta i dospívání.

Obecně prospěšná společnost Světýlko sídlí v Brně a v rámci svých projektů se snaží podporovat děti, mládež a seniory, kteří jsou fyzicky, psychicky, sociálně či jinak znevýhodněni. Zdrojem finančních příjmů pro tuto činnost je především veřejná sbírka. Pokladničky jsou umístěny u pokladen v prodejnách Takko Fashion po celé České republice. Zatím Světýlko získalo půldruhého miliónu korun na pomoc potřebným a za pět let své činnosti zrealizovalo osm desítek projektů. V současné době organizace přišla s novým projektem „Charitativní aukce“. O této novince jsem si povídal s Klárou Štaudovou, která se ve Světýlku stará o administrativu a také o aktualizaci webu.

Václav Feřtek hrával v 60. letech minulého století fotbal na vrcholové úrovni za tehdy prvoligové SONP Kladno. Ve svých 17 letech byl tehdy vůbec nejmladším fotbalistou v nejvyšší soutěži. V mládežnickém věku dokonce startoval na dorosteneckém Mistrovství Evropy v Rumunsku v roce 1962. „V Rumunsku na evropském šampionátu jsme tenkrát skončili třetí za vítěznými domácími Rumuny a druhými Jugoslávci. Já jsem na mistrovství dal dvě branky,“ vzpomíná dnes muž, který již překročil sedmdesátku. Do reprezentačního áčka dospělých se nedostal snad jen díky své téměř extrémně subtilní postavě. Václav Feřtek měří jen málo přes 160 centimetrů a vždy byl štíhlý až hubený. Snad proto vynikal jako levý křídelní útočník mimořádnou rychlostí i obdivuhodnou fyzickou kondicí. Svěžest a dobrou kondici si udržuje dodneška. Jen to levé koleno ho zlobí.

Už sedm let shromažďuje Česká televize po čtyři adventní neděle vpodvečer u obrazovek nejen milovníky vážné i populární hudby, ale především lidi s otevřeným srdcem a peněženkami, kterým není lhostejný osud jejich bližních se složitějším osudem.

Od září 2013 do června 2014 probíhá na Českobudějovicku v rámci národní iniciativy mládeže projekt „Kultura i pro tebe“ finančně podpořený Evropskou unií. „Projekt se snaží zlepšit kvalitu života lidem s duševním onemocněním, tak že jim umožní účastnit se kulturních aktivit v neformální skupině lidí s tímto onemocněním. Je určen pro ty, kteří by chtěli jít za kulturou nebo jenom do čajovny, protože jim chybí sociální kontakt. Projekt nabízí široké spektrum kulturních aktivit, které probíhají přibližně jedenkrát týdně," vysvětluje na úvod našeho rozhovoru usměvavá studentka 5. ročníku magisterského studia Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Anna Sýkorová.