Míša, která v současné době žije i smalým Ondráškem v kladenském Azylovém domě, má za sebou životní příběh, který téměř připomíná horor. Už v 15 letech poprvé ochutnala drogu - konkrétně pervitin a postupem času se dostala do těžké drogové závislosti. „Pervitin jsem zpočátku jen šňupala, to ještě šlo. Mnohem horší bylo, když jsem si ho časem začala aplikovat nitrožilně,“ vzpomíná Míša. Začala pravidelně chodit do party toxikomanů, kde si také našla přítele Radka, který fetoval již delší čas a především se naučil pervitin vyrábět, neboli jak říkají toxikomané vařit. „Radek pervitin nejen vyráběl, ale též ho prodával jiným toxikomanům, což je dnes finančně velmi výnosné. Díky tomu jsme neměli žádné problémy s penězi, bydleli jsme v normálním bytě a mohli jsme si dovolit i drahé věci. Naše závislost na pervitinu však rostla a pak už jsme si píchali každý den. Do zaměstnání jsme díky výnosům z prodeje drogy chodit nemuseli, což se nám líbilo,“ vypráví mladá žena.

Kladenské Komunitní centrum Svazu postižených civilizačními chorobami v ČR je občanským sdružením a neziskovou organizací, která vznikla po rozpadu Svazu invalidů v roce 1990. Sídlí v Kladně-Rozdělově, v ulici Vítězná 2960. Vedoucí Komunitního centra je Blanka Lorberová, která tuto funkci vykonává dobrovolně bez nároku na jakoukoli finanční odměnu již od roku 2000. „V současné době máme zaregistrováno v naší pobočce zhruba 200 členů, ale služby poskytujeme i lidem u nás nezaregistrovaným. Prakticky všichni naši klienti jsou lidé v seniorském věku a jejich věkový průměr se pohybuje kolem 78 let,“ uvádí paní Lorberová.

Devětačtyřicetiletá Jaroslava Kasíková z Kladna sice vystudovala střední školu textilní, ale prakticky celý život pracuje v úplně jiném oboru, totiž ve zdravotnictví a jemu blízké sociální oblasti. „Hned po škole jsem nejdříve nastoupila na mateřskou dovolenou a po ní jsem se už k vystudované profesi nevrátila. Začala jsem pracovat v úplně jiném oboru,“ vzpomíná paní Jaroslava. Jejím prvním zaměstnáním bylo místo sanitářky v kladenské nemocnici na oddělení dialýzy. Tam vydržela téměř 20 let. Když začala mít sama zdravotní problémy, byl jí v roce 2007 přiznán částečný invalidní důchod. Z nemocnice sice odešla, ale během tak dlouhé práce s nemocnými a zdravotně postiženými občany si vytvořila velmi vřelý vztah i mimořádně citlivý přístup k těmto lidem i k práci ve zdravotnictví. Z těchto důvodů také úspěšně absolvovala rekvalifikaci na lektorku a pracovnici v sociálních službách a od dubna 2012 začala pracovat jako vedoucí Poradenského centra pro sluchově postižené občany při SNN, které se nachází v rozsáhlém objektu pro postižené občany, známém pod názvem META, v Kladně.

Hýří dobrou náladou

Již téměř 82 letý Josef Albrecht z Kladna je přímo příkladným typem člověka, který si i ve vysokém věku a při zdravotních problémech dokáže udržovat stále dobrou náladu a pohodu a dokáže je též rozdávat ostatním. Stačí mu k tomu jen pravidelné styky s hodnými a chápajícími lidmi.

Přes vysoký věk a zdravotní problémy je stále aktivní v Sokole

Věra Šašková z Kladna oslavila v lednu letošního roku již 87. narozeniny. Od dětských let až do současnosti je členkou organizace Sokol, samozřejmě s výjimkou let, kdy byl Sokol rozpuštěn a zakázán. V kladenské jednotě a celé župě Budečské, pod kterou Kladno spadá, je skutečným pojmem a patrně nejvěrnější členkou. Dlouhá léta vykonávala funkci náčelnice župy, v současně době je místonáčelnicí, a stále vysoce aktivní a mimořádně obětavou členkou.

Pravděpodobně jste se těšili na dovolenou jako na smilování. Pak jste se ale vrátili unavení, nasupení, vyčerpaní, případně rozhádaní s partnerem, a nechápete proč. Možná jste podcenili některá z rizik, která dovolená, a zvláště ta plánovaná, přináší. Je jasné, že člověk není stroj, a vypnout nebo přeladit potřebuje. Na to je biologicky naprogramován. Plánovaná dovolená se však snadno může v některé fázi prapodivně zvrtnout. Přináší totiž dost stresujících okolností, jež je snadné podcenit. O pár tipů, jak dovolenou prožít v pohodě jsem požádala Mgr. Martina Šťastného, psychologa jihlavské psychiatrické léčebny.

Občanské sdružení Ramus (latinský výraz pro větev) se zabývá volnočasovými aktivitami pro mladé lidi s nejrůznějším druhem postižení i bez něj. Všichni lidé tráví svůj čas ve sdružení dobrovolně, bez smlouvy a bez nároku na honorář. Přestože Ramus nemá ani vlastní kancelář, tvoří pro mnoho lidí důležitý pevný bod v jejich životě.

Služba následné péče Dobroduš působí v rámci Diakonie Českobratrské církve evangelické. Díky dobrovolníkům pomáhá lidem s duševním onemocněním začlenit se do společnosti. V jejím rámci se vytvářejí dvojice dobrovolník a člověk s duševním onemocněním, které se pak pravidelně scházejí.

Rozhovor s šéfredaktorem portálu HELNET.CZ Jaroslavem Wintrem

Díky internetu jsem se dozvěděla o literární soutěži Internet a můj handicap. Poprvé v životě jsem se přihlásila do takové soutěže a nyní toho vůbec nelituji. Výsledky byly vyhlášeny na jaře letošního roku na konfrenci INSPO, které jsem se zúčastnila. Zažít tak příjemnou atmosféru s lidmi, kteří jdou stejným směrem, mně velmi oslovilo. Na konferenci byli nejen lidé s různými druhy handicapů, ale také zajímavé osobností, studenti, zástupci vysokých škol, knihovníci, Jelikož mně velmi oslovil šéfredaktor webového portálu HELNET.CZ, pan Jaroslav Winter, rozhodla jsem se ho elektronicky požádat o rozhovor.