Osmadvacetiletá Denisa z Kladna má dvě malé děti, pětiletého syna a osmnáctiměsíční dcerku. Není sice vdaná, ale až do nedávné doby žila v partnerském vztahu s přítelem a otcem obou dětí v pronajatém bytě. Majitel bytu však pronájem ukončil a Denisa se musela vystěhovat. Nebýt Oblastního spolku Českého červeného kříže v Kladně skončila by i s dětmi na ulici. „Ještě nedávno jsme žili jako rodina v bytě. Přítel mě ale psychicky i fyzicky týral, a to i před dětmi. Bylo to tak zlé, že někdy musela zasahovat i policie. Ta ho opakovaně z bytu vykázala. Přesto se tam snažil stále vracet. Majiteli asi už došla kvůli častým problémům trpělivost a pronájem bytu ukončil. Najednou jsme s dětmi neměly kam jít,“ začíná svůj příběh Denisa.

Jedenatřicetiletý Jindra z Prahy mě v bohnickém Peer klubu zaujal hned dvěma schopnostmi. Umí hrát výborně na kytaru a v jeho hudebním repertoáru jsou trampské písničky, které se líbí i mě. Kromě toho se aktivně věnuje i sportu, stejně jako já sám. Navíc jeho jednání s ostatními pacienty je ohleduplné a kamarádské. Hned, jak jsem měl možnost poznat ho trochu více, napadlo mi jediné. Požádám ho o článek. Jindra souhlasil. Sešli jsme se v Peer klubu a on mi pak vyprávěl svůj příběh. Trochu mě zaskočilo, když se bez jakýchkoli servítek upřímně vyjádřil, že bojuje s drogovou závislostí. To bych do tohoto sympatického mladého muže nikdy neřekl. Jindra byl při svém vyprávění více než upřímný a sebekritický.

Hovořit o tom, že sport pomáhá ke zlepšení nejen fyzického, ale i psychického stavu, by bylo nošením dříví do lesa. Podobně smýšlí i bývalý bohnický pacient Kuba z Prahy. Tohoto mladého muže jsem poznal na mezinárodním fotbalovém turnaji lidí s duševním onemocněním v bavorském Mnichově v květnu letošního roku. Na turnaji startovali za bohnický tým nejen současní, ale i bývalí pacienti a též zaměstnanci FOKUSU Praha Bohnice. Kuba hrál na mnichovském turnaji dobře. Podruhé jsem se s ním setkal na podzim v bohnickém Peer klubu. Přišel se podívat do míst, kde byl v minulosti několikrát hospitalizován. Když jsem ho požádal o článek, souhlasil. Jakub má za sebou asi 10 hospitalizací v psychiatrických zařízeních. „Od dospívání jsem trpěl stavy psychózy, které přecházely až do těžkých depresí. Dokonce jsem někdy uvažoval i o sebevraždě,“ uvádí Kuba. Zvláště zpočátku se jeho stavy často opakovaly. Hodně ho poznamenal těžký zdravotní stav jeho maminky, která nakonec umřela. „Díky špatnému psychickému stavu jsem byl jeden čas pořád zavřený doma a tím to bylo ještě horší,“ říká Kuba. Špatná psychika se podepsala i na špatném fyzickém stavu.

Rodilá Slovenka paní Veronika pobývá v současné době v Azylovém domě pro matky s dětmi, který má své sídlo přímo ve středisku Oblastního spolku Českého červeného kříže v Kladně. Bydlí tady se dvěma malými dětmi, pětiletým synem a tříletou dcerou už rok. Řádná délka pobytu v tomto sociálním zařízení je přitom půl roku. Především díky ředitelce Oblastní rady ČČK paní Stanislavě Klicmanové jí byla tato doba o další půlrok prodloužena. Navíc si paní Veronika zatím na pobyt v azyláku připlácela z částky své mateřské dovolené a nespoléhala na finanční pomoc kladenského Úřadu práce. Nyní ji však mateřská dovolená již skončila a musí již pomoci úřadu práce využívat. „Na kladenském pracáku jsem řádně evidována a snažím se sehnat si nějaké zaměstnání. Je mi jasné, že pomoc ČČK nebude trvat věčně a nerada bych se octla i s dětmi na ulici. Nějaká zaměstnání mi na pracovním úřadu již nabízeli. Jednalo se vždy o práce ve směnném provozu a takové kvůli svým dětem nemohu vykonávat. Věřím však, že vhodné zaměstnání se mi nalézt podaří,“ vysvětluje paní Veronika.

Již 30 let v plném invalidním důchodu

Třiapadesátiletá pražská rodačka Mirka Davidová prožila v hlavním městě celý svůj dosavadní život. V dětství sice žádné psychické problémy neměla, ale zato prodělala těžký zánět močových cest. Proto se také hned šestkrát léčila v Mariánských Lázních. „Ráda vzpomínám na kolektiv dětí na základce, kde jsem tehdy měla spoustu dobrých kamarádek. V rodině už to tak ideální nebylo, zejména poté, co se matka s otcem rozvedla, a pak se znovu vdala. S jejím druhým manželem, tedy mým otčímem, jsem nevycházela,“ vzpomíná paní Mirka. Vystudovala gymnázium a po maturitě začala studovat práva v Brně. Po roce z Brna sama odešla. Důvod? „Vždy jsem měla zájem o cizí jazyky a toužila studovat filologii. Práva nebyla pro mě. Proto jsem sama odešla,“ vysvětluje. Právě odchod ze studií v Brně byl možná počátkem jejích psychických problémů, které na sebe už nedaly dlouho čekat.

Mistr republiky překonal mozkovou mrtvici

Zdeněk Müller je na Kladně známou osobností z oblasti sportu. Jako hokejový útočník se v 70. letech minulého století stal s týmem Poldi SONP Kladno celkem pětkrát mistrem tehdejšího Československa i vítězem Poháru mistrů evropských zemí. Zahrál si hokej i v zámoří proti předním kanadsko -americkým profesionálům z NHL. V kladenském mužstvu působil jako hráč plných 12 let v období 1974 – 1986. Poté se dal na dráhu hokejového trenéra. Kromě mládežnických družstev v Kladně působil i u dospělých hráčů v Berouně nebo Ústí nad Labem ve II. nejvyšší hokejové soutěži a svého času i v té nejvyšší u kladenského áčka. Vrcholem jeho trenérské práce je ale patrně zahraniční angažmá v dalekém Japonsku, kde působil v letech 1991 – 1992. V trenérské činnosti pokračoval i po návratu z Japonska, znovu především v rodném Kladně. Až přišel pro jeho život kritický rok 2009.

Je po velkých problémech s drogami pevně odhodlána abstinovat

Šestatřicetiletá paní Petra z Prahy má za sebou již řadu nemalých problémů. Psychické problémy u ní začaly už v dětství. „Měla jsem halucinace a bludy. Ty se projevovaly například pocitem, že na mě padají skříně,“ vzpomíná Petra. Psychiatra sice nenavštívila, ale matka ji zavedla ke své známé léčitelce, která jí nasadila nějaké kapky. Již v období ranného dospívání se žel Petra dostala k drogám. „Bylo mi asi 15 let, když jsem začínala s pervitinem. Ten jsem nejprve jen šňupala, ale brzy jsem přešla na injekční aplikaci, která je pro vytvoření závislosti mnohem nebezpečnější a hlavně rychlejší,“ říká Petra. Po pouhém roce užívání pervitinu byla poprvé hospitalizována v tehdejší psychiatrické léčebně v Praze Bohnicích. „Normální detoxikační léčba trvá tři měsíce, ale já v léčebně strávila jen dva. Při odběru krve mi lékaři našli kombinovanou hepatitidu typu A a C. Přeložili mě na infekční oddělení,“ vysvětluje mladá pohledná žena. Později se u ní projevil i typ B, který je pro toxikomany nejtypičtější. Žloutenku prodělala postupem času opakovaně, což u pacientů s prodělanou hepatitidou není zrovna obvyklé.

S úsměvem a bez stěžování

V bohnickém Peer Klubu jsem si oblíbil celou řadu pacientů. Mezi ně určitě patří padesátiletý pan Jiří Fajtl. Snad proto, že jeho osobu provází stálý úsměv na rtech i vstřícná povaha. Bez jeho klasického úsměvu bych si ho snad ani nedovedl představit. Přitom mu jistě nemůže být vždy vyloženě dobře. Pan Fajtl je prasynovcem známého českého stíhacího letce ze II. světové války v Anglii Františka Fajtla. Narodil se koncem 60. let minulého století v Lounech. „Doma jsme byli čtyři bratři a starala se o nás pouze maminka,“vzpomíná pan Jiří na dětství i dospívání. Po ukončení základní školy vystudoval Střední zemědělskou školu v Kadani. Po té ho čekala základní vojenská služba. Převrat v roce 1989 zažil právě na vojně v jihočeské Třeboni. Poté pracoval na Státním statku v severočeské Libčevsi. Dodnes je svobodný. Zajímavé je, že žádné psychické problémy až do období zralé dospělosti neměl. Nikdy nepotřeboval pomoc psychiatra. Časem změnil zaměstnání a přesídlil do Prahy, kde bydlel na ubytovně.

Populární kladenský „Bača“ si závažnou nemoc nepřipouští

Jméno bývalého výtečného kladenského hokejisty a mistra republiky Zdenka Hraběte zná, většinou pod přezdívkou „Bača“, na Kladně snad každý příznivec sportu. Tento, dnes již 76letý někdejší útočník odehrál za áčko SONP Kladno v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století úctyhodných 13 sezon s bilancí 747 utkání a 33O branek. Reprezentoval československé mužstvo v juniorské kategorii a zahrál si i za jeho ,,B“ tým. Na nižší výkonnostní úrovni hrál ještě po čtyřicítce. Působil i na postu trenéra kladenského áčka a až do konce roku 2002 zastával funkci ředitele kladenského zimního stadionu.