Pomáháme nemocným, opuštěným, sociálně vyloučeným a lidem bez domova

Charita Valašské Meziříčí od roku 2011 zahrnuje Farní charitu Rožnov pod Radhoštěm, Charitu Valašská Bystřice a Charitu Valašské Meziříčí. Jelikož vím, jak důležitá je práce Charity nejen u nás, ale že její činnost má široké spektrum působení v různých oblastech po celém světě, chtěla jsem se dozvědět něco víc. Ředitelem Charity Valašské Meziříčí je Ing. Jiří Gavenda, se kterým jsem si o těchto otázkách povídala.

Podle současné terminologie trpí Katka schizoafektivní poruchou. Měla bludy a halucinace, které stále považuje za smysluplnou součást svého života. Prožívala stavy změněného vědomí, její tělo reagovalo na vibrace pocházející z kosmu. Mimozemšťané vytrhli z jejího těla živé dítě, respektive potratila. Nedá dopustit na Rádio 1.

Jedenačtyřicetiletý Jiří Holovčák z Kladna se i přes vážný handicap snaží žít plnohodnotným životem. Osud k němu nebyl zrovna přívětivý. Od narození je postižen dětskou mozkovou obrnou a má tak vážné problémy s rovnováhou a koordinací pohybů, že je celý život odkázán na invalidní vozík. Přesto svůj životní úděl nese více než statečně.

Pětatřicetiletá Marcela Dvořáková žije střídavě v Kladně a na Lounsku, přičemž pracuje v tzv. tréninkové kavárně v Praze. Již čtyři roky bojuje se závažnou psychickou chorobou – schizofrenií. I přes své zdravotní problémy se snaží zařadit do normální společnosti.

Většina z nás si neumí představit, co je to ocitnout se ve tmě, zůstat odkázaný na pomoc druhých. Součástí systému pomoci nevidomým lidem, který vybudovala Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS), je v každém kraji organizace TyfloCentrum. Jsou to převážně ambulantní střediska, do kterých klienti dochází, ať už sami nebo s doprovodem. Nachází zde asistenční a poradenské služby a celou řadu dalších vzdělávacích rehabilitačních kurzů, např. práce s PC, kurz vaření, kurz první pomoci. TyfloCentra pro klienty zejména nezaměstnané či nezaměstnatelné připravují aktivizační program. O činnosti TyfloCentra Brno jsem si povídala s jeho ředitelkou RNDr. Hanou Bubeníčkovou, která se nám pokusí podhalit svět a vnímání nevidomých.

Mikuláš Ďurko je veselý upovídaný chlap, celou dobu se usmívá a chvílemi se hlasitě směje. Odpovídá pohotově a sebejistě i na choulostivé otázky. Po místnosti se pohybuje s jistotou a nebýt silných brýlí, nepoznali byste, že téměř nevidí. Sešli jsme se v učebně Múzické školy v Ostravě, se kterou spolupracuje již od jejího vzniku v roce 1991. Nyní se specializuje na výuku dětí se zrakovými vadami, kromě hry na akordeon, keyboard, zobcovou flétnu, klarinet a saxofon, vyučuje také notopis nevidomých a Braillovo písmo. Vystudoval Konzervatoř pro zrakově postiženou mládež v Praze v oborech akordeon a klarinet. Aktivně sportuje, je viceprezidentem zrakově postižených sportovců, mimo jiné sporty hraje vrcholově showdown. Spolupracuje s klaunským divadlem MIMO Ostrava.

Pracuji jako dobrovolník pro TV NOE a ráda tuto televizní stanici sleduji. Na jednom setkání dobrovolníků jsem se proto rozhodla požádat o rozhovor ředitele TV NOE otce Leoše Ryšku, člověka velmi lidského, který má velké srdce pro druhé a kterého si moc vážím. Snad jeho slova osloví i vás.

Zakladatelka Občanského sdružení BuduPomahát Hana Kosová je původním povoláním ekonomka, ale nikdy se tím neživila. Byla tanečnicí ve Státním souboru písní a tanců a Armádním uměleckém souboru, pracovala jako úřednice, produkční, grafička a nakonec se dostala až k videu. Občanské sdružení BuduPomahát bylo založeno na podporu neziskového sektoru, tedy charitativních a pomáhajících organizací. Haně Kosové je 46 let, má dva syny a žije v Praze. Povídala jsem si s ní nejen o práci, ale i dobrých lidech mezi námi.