Dotace je pomoc na startu

Mgr. Miriam Majdyšová je zástupce ředitele krajské pobočky Úřadu práce ve Zlíně a vedoucí oddělení zaměstnanosti, které řídí a koordinuje poradenství na úřadě práce, zprostředkování zaměstnání, celou oblast aktivní politiky zaměstnanosti i aktivity financované z Evropského sociálního fondu. Zároveň vykonává funkci tiskové mluvčí pro krajskou pobočku ÚP ve Zlíně. Já jsem si s ní povídala o zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Obdivuji nádherné černobílé fotografie Jindřicha Štreita, ve kterých jsou znázorněny osudy obyčejných, ale i různě hendikepovaných lidí. Líbí se mi, že se ve svých fotografiích zaměřuje hlavně na sociální oblast, že i fotografiemi se dají vyjádřit emoce, cit, pomoc potřebným a láska k lidem dobré vůle. Setkala jsem se s Jindřichem Štreitem v naší organizaci Iskerka a požádala ho o krátký rozhovor.

Šestačtyřicetiletý rodák z Nymburka Ivan Vanický se vyučil brusičem skla. Nebýt jeho psychického onemocnění mohl dnes třeba mistrovat v nějaké sklárně. Osud si však s jeho životem v dospělosti nepěkně pohrál. Projevila se u něj závažná duševní choroba - paranoidní schizofrenie. V současné době žije již celé dva roky na oddělení pro dlouhodobé pacienty v Psychiatrické léčebně Sadská (okres Nymburk). V jeho případě ovšem znamená tento pobyt v léčebně vyloženou záchranu před osudem bezdomovce.

Čtyřiapadesátileté Blance ze středních Čech komplikovaný porod dcery zásadně změnil další život. Blanka úspěšně vystudovala pedagogickou fakultu, začala učit na základní škole, vdala se a žila normálním životem s perspektivitou do budoucna. Vše však nečekaně změnil porod dcery, která se narodila jako nedonošené dítě. Od té doby má Blanka trvalé psychické problémy.

Třiasedmdesátiletá Waltrand Maibrodová se narodila v německé rodině v tehdejších Sudetech, konkrétně v Jablonci nad Nisou. Přes všechny válečné i poválečné události tam rodina zůstala a ona sama žije v Jablonci dodnes. Protože její německé křestní jméno se těžko vyslovuje, nechá si říkat Valy. „Poprvé jsem byla hospitalizovaná v psychiatrické léčebně v Kosmonosích již před hodně dlouhou dobou. Prostě mi bylo psychicky špatně, snad se jednalo o nějaký druh úzkostí až fobií, spojený s nespavostí,“ uvádí Valy. Problémy u ní přetrvávaly i po propuštění, ale v jejím případě bylo velmi obtížné vyčlenit přesnou a konkrétní diagnozu.

Handicapovaný sportovec Radomír Krupa z Frýdku-Místku objel na svém speciálně upraveném kole hranice České republiky. Během měsíční cesty propagoval projekt Kola pro Afriku, jehož cílem bylo oslovit dobrovolné dárce opotřebovaných jízdních kol, která pomohou dětem v africké Gambii dostávat se do škol. Radomír Krupa je od roku 1993 na invalidním vozíku. Při pracovním úrazu spadl z výšky 10 metrů. Byl vždy aktivním sportovcem, dělal horolezectví, cyklistiku, ski alpinismus, lyžoval, jezdil na běžkách. Proto se hned po úrazu orientoval znovu na sport. Po dvou letech začal hrát basketball, rekreačně jezdil na speciálních lyžích a nakonec zůstal u handbiku – tedy u cyklistiky. Radomír ukazuje dalším lidem, jak je pohyb pro vozíčkáře důležitý. Jelikož také ráda jezdím na kole, bylo pro mne příjemné setkat se s tímto aktivním sportovcem, navíc jsem měla možnost prohlédnout si jeho nádherný handbik. Nikdy jsem tuto tříkolku neviděla. A povídala jsem si s ním nejen o projektu Kola pro Afriku, ale i o jeho dalších sportovních aktivitách.

Občanské sdružení Anima Viva v Opavě vzniklo v roce 2002 ze svépomocného spolku rodičů a pečovatelů o duševně nemocné. Z počátečního nepravidelného setkávání postupně vznikala organizace, jejíž činnost se profesionalizovala. Jejím posláním na území Moravskoslezského kraje je poskytovat podporu lidem s duševním onemocněním, od srpna 2011 také lidem s mentálním postižením, jejich rodinným příslušníkům a blízkým osobám v přijetí života s duševní nemocí či mentálním handicapem, pomáhat jim zvládnout zapojit se do běžného života a zamezit jejich sociálnímu vyloučení. Anima Viva nabízí sociální poradenství, sociální a pracovní rehabilitaci, přípravu k zaměstnání, vzdělávání, náplň volného času a klubové aktivity.

Jiřinčin svět je jiný. Od svých osmi let prošla mnoha zařízeními, několika psychiatrickými léčebnami, dětským domovem, pomáhala řádovým sestrám. Nikdy neměla zázemí, které je pro každého člověka základní potřebou. Není divu, že její citlivá dušička procházela bouřlivým vývojem. Našla však klidný přístav v Domově bez zámku a její rodinou jsou jeho pracovníci, které má opravdu ráda.

Nadační fond pomáhá pravidelnými měsíčními příspěvky rodinám s dětmi, kde otec, matka a nebo některé z dětí trpí onkologickým onemocněním, a které se vlivem této zákeřné nemoci dostaly do finanční tísně. Dobrý anděl je systém, pomocí kterého mohou až desetitisíce dárců, Dobrých andělů, relativně malými pravidelnými částkami každý měsíc výrazně finančně pomáhat až tisícovkám nemocných. Vždy první den měsíce dochází k rovnoměrnému rozdělení všech finančních prostředků přijatých v předchozím měsíci a ve stejný den odcházejí všechny finanční prostředky rodinám v nouzi. K dokreslení práce fondu uvádíme dva příběhy.