Dnes čtyřiatřicetiletá slečna Ludmila se narodila v Nymburku, kde prožila celé dětství i léta dospívání. Začala studovat na gymnáziu, ale díky psychickým problémům toto studium nedokončila a přešla na střední zemědělskou školu. „Ataky duševního onemocnění se projevovaly nepříjemnými bludy, kterým jsem podlehla. Žila jsem tehdy v přesvědčení, že své myšlenky dokážu přenášet na jiné lidi. Později se k bludům přidaly i manické stavy,“ vzpomíná pohledná mladá žena na počátky svého onemocnění. V 16 letech byla poprvé hospitalizována v Psychiatrické léčebně v Kosmonosích. Tam zas trpěla bludnou představou, že se ji lékaři a personál snaží otrávit jídlem i léky. Odmítala proto brát léky, které jí museli téměř násilím aplikovat injekčně. Kromě toho odmítala jíst podle ní otrávené jídlo a silně zhubla. Z Kosmonos ji pak převezli na dětskou psychiatrii do pražského Motola.
Kladenskému rodákovi Ing. Jiřímu Šturcovi je již 92 let. V současné době žije s manželkou Zdenkou v Domově pro seniory v Kladně. Jsou tam teprve rok, protože do svých jedenadevadesátin byl pan Šturc soběstačný a dokázal se postarat i o manželku, která měla závažné pohybové problémy. „Manželka má v obou kyčlích voperované endoprotézy a nedávno prodělala zlomeninu krčku, která je velmi nepříjemná a bolestivá. Jeden čas byla totálně nepohyblivá,“ říká pan Šturc, který se v té době o ni maximálně obětavě staral.
Na promítání filmu Upadni a choď a následnou besedu s lékařem, epileptologem MUDr. Juliusem Šimkem zve SPOLEČNOST "E" / Czech Epilepsy Association, z.s.. „Dokument Upadni a choď nabízí intimní vhled do problematiky života s epilepsií a ve 30 minutách přibližuje nelehký osud lidí, kterým do života zasáhla tato nemoc. Dokument nechá nahlédnout do osudů celkem sedmi lidí s epilepsií, jejichž životní pouť jsme sledovali několik měsíců,“ říká sociální pracovnice a koordinátorka projektů Mgr. Petra Stehlíková, DiS.
Projekt „Informační aktivity k reformě psychiatrické péče,“ který s podporou Norských fondů realizuje spolek Dobré místo, z.s., mapuje aktuální situaci v oblasti péče o duševní zdraví. Realizační tým projektu tvoří lidé, kteří sami prošli vážným duševním onemocněním. „Chceme, aby lidé, kteří mají zkušenost s duševním onemocněním, pojmenovali problémy, které je nejvíce tíží, a mohli se vyjádřit k připravovaným změnám,“ říká PR manažerka projektu Mgr. Eliška Pražáková. Jedním z klíčových problémů je podle ní stigmatizace všech vážně duševně nemocných lidí jako „vraždících šílenců“.
Lékaři bývají různí. Někteří arogantní k pacientům, jiní přehnaně pyšní na svůj doktorský diplom a významné společenské postavení. Někteří schopní odborníci, jiní naopak průměrní nebo dokonce i podprůměrní. Však jsem jich za těch mých 22 let plného invalidního důchodu něco poznal S některými jsem se dokázal i hádat, jiných si naopak velmi vážit. Pro mě je naprostou jedničkou mezi nimi můj současný ambulantní psychiatr MUDr. Petr Petráček. V roce 1986 jsem se poprvé léčil v Psychiatrické léčebně Horní Beřkovice. Prvním lékařem psychiatrem, se kterým jsem se dostal do styku a který mě potom léčil, byl právě pan doktor Petr Petráček. Nastoupil do Beřkovic hned po ukončení studia na lékařské fakultě a vydržel tam až do roku 1990. Už hezkých pár let se při atacích nemoci léčím v pobočce Psychiatrické nemocnice Kosmonosy, v léčebně Sadská. Asi při třetí hospitalizaci se stalo, že jako tzv. žurnální lékař měl službu doktor Petráček. Měl jsem ohromnou radost, že se s ním opět setkávám.
Již více než 10 let je mým zubním lékařem MUDr. Marek Ullrych. Třebaže na oddělení, kde jako zubař působí pracuje jako zubní lékařka moje bývalá spolužačka z gymnázia a díky této známosti bych mohl chodit k ní, dávám přednost panu doktoru Ullrychovi. Mám s ním ty nejlepší zkušenosti.
Jaroslavu Hrochovi z Kladna je teprve 25 let. Vyučil se automechanikem v Novém Strašecí a pak si ještě udělal dvouletou nástavbu a získal tak maturitní vysvědčení. Jako automechanik však nikdy nepracoval. Při studiu nástavby dělal po celé letní prázdniny brigádu v kladenském bezbariérovém středisku META, které je určeno především vozíčkářům. „Brigádničil jsem dvakrát v organizaci Speciální pečovatelská služba, z.s. a pomáhal zaměstnancům. Práce se mi líbila i mě bavila, a to nakonec rozhodlo,“ vzpomíná Jaroslav Hroch na počátky.
Řada lidí žije v domněnce, že voperovaný srdeční kardiostimulátor je něco velmi nepříjemného,co člověka s tímto zařízením-lidově nazývaným ,,budík“ na životě velmi omezuje.
Protože lidí s voperovaným kardiostimulátorem znám hned několik a měl jsem možnost s nimi o tomto problému hovořit rád bych vyjádřil vlastní názor a uvedl věci na pravou míru.
Dana Buková neměla život vůbec jednoduchý. Od tří let žila v dětském domově a ani partnerské vztahy se nevydařily. Má ale dceru, pro kterou žije a bojuje.
Rodák z Jindřichova Hradce trvale žije již od mládí na Kladně.V současné době v pěkném rodiném domě v kladenské čtvrti Švermov. Koncem letošního ledna oslaví už 75. narozeniny. Je bývalým vrcholovým hokejistou, když v šedesátých letech hrál hokej za tehdejší SONP Kladno v nejvyšší hokejové soutěži.V té nastoupil k celkem 184 utkáním, ve kterých vsítil 29 branek. Ještě celou první polovinu let sedmdesátých hokej aktivně hrál, byt v nižších soutěžích. ,,Na Kladno jsem přišel koncem padesátých let nejen studovat pomaturitní nástavbu.Přitahoval mě sem především hokej, který se tu hrál na vysoké úrovni. Proto jsem ještě jako dorostenec přestoupil z Jindřichova Hradce do Kladna a už tu zůstal natrvalo." vzpomíná bývalý výborný hokejista na mládí. Po skončení aktivní hráčské kariéry se začal věnovat trenérské práci. Zhruba 15 let vedl jako trenér kladenské dorostence v nejvyšší dorostenecké soutěži a jeho rukama prošla řada skvělých hráčů, včetně pozdějších československých reprezentantů.
Z angličtiny převzaté slovní spojení „well being“ označuje pocit životní pohody a spokojenosti. Patří k němu zdraví, sociální zajištění, rodinné zázemí, možnost seberealizace, pracovní uplatnění za přiměřenou odměnu, svobodné rozhodování o vlastním životě, trávení volného času, atd. Pro lidi, kteří mají zdravotně-sociální problémy, začíná cesta k návratu do normálního života – k rodině, přátelům, práci, koníčkům – na poli zdravotní péče, komplexně pojaté rehabilitace a sociálních služeb.
Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál |