Lze žít i s těžkou nemocí

V Psychiatrické nemocnici v Praze Bohnicích jsem poznal hodně pacientů a některé jsem si i velmi oblíbil. Patří k nim i jedenadvacetiletý Dominik Hokšár z Prahy. Obdivuji zejména jeho až neuvěřitelně vysokou aktivitu při nejrůznějších programových terapiích. Dominik to ve svém zatím krátkém životě neměl určitě lehké. Od sedmi let trpí Tourettovým syndromem. Ten se v jeho případě projevuje především výraznými tiky, ale také nepříjemným stresem a nervozitou. „Problémy mám už od začátku základní školy. Spolužáci se mi proto i posmívali. Již v dětství jsem vystřídal hned několik ambulantních psychiatrů, ale žádný mi vlastně nijak výrazněji nepomohl. Jedna psychiatrička mi naopak nasadila tak silné léky, že jsem silně intoxikován skončil v nemocnici,“ vzpomíná Dominik. Lékaři mu ustavičně měnili i přidávali léky, ale k žádnému zlepšení nedošlo. Nepomohla tehdy ani tříměsíční hospitalizace v pražském Motole.

Jedenadvacetiletá Zuzana Svobodová pochází z Havlíčkova Brodu, kde také vystudovala gymnázium. Po maturitě přesídlila do Prahy, kde v současné době bydlí v pronájmu a studuje Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, obor fyzioterapie. Na bydlení i pronájem bytu si Zuzana vydělává prací. „Začínala jsem si přivydělávat na různých brigádách, kterých jsem vystřídala hned několik. Jsou to obvykle jen dočasné záležitostí, proto jsem se začala poohlížet po nějakém dlouhodobějším přivýdělku,“ uvádí sympatická mladá žena. Našla ho v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích. Zde zrovna pracovně skončil Zuzanin předchůdce Zdeněk Hlinčík. „V bohnické nemocnici jsem necelý půlrok. Pravidelně sem docházím každé úterý a středu. Pracuji v oboru hodně podobném mému studiu na fakultě a práce mě i hodně baví,“ vysvětluje Zuzana.

Když mě má case-managerka vezla v noci autem domů, abychom vyzvedly moje léky a další nezbytnosti a mohla jsem být uložena v CDZ Praha 8 na noc, slibovala jsem, že napíšu článek o CDZ z pohledu klienta na lůžku, že nejsem nicméně špión. Bylo mi ten den a i ten den předtím dost špatně. Děsila jsem se psychózy, která už už přicházela. Nemohla jsem vydržet doma. První den mi pomohlo na CDZ pouze zavolat a stav zázračně přešel, ačkoli nebylo prohozeno mnoho slov. Druhý den mi Veronika Vojáčková slíbila konzultaci, ačkoli na ten den měli v CDZ oficiálně teambuilding. Jenže konzultace nestačila, pořád jsem se cítila v ohrožení psychózou, tak jsme se dohodly, že tam přespím, ačkoli i na druhý den měli naplánovaný teambuilding a sloužil pouze jeden člověk. To mi ale nevadilo, chtěla jsem být sama a přemýšlet a stačila mi jedna odborná ochranná ruka. Taky jsem si věřila, že snad nebudu pro pana Veklbauera, který tu noc sloužil, žádná zátěž, jelikož prostě budu spát.

Už jsem si s ním nepopovídal

Bývalého prvoligového fotbalistu SONP Kladno i československého reprezentanta Františka Bragagnolu jsem navštívil už před dvěma lety.

Sportující ošetřovatel

Každé úterní dopoledne chodím hrát pravidelně na necelou hodinku florbal do tělocvičny v Bohnické nemocnici. Poznal jsem tam řadu florbalistů. Někteří byli dobří, jiní už méně. Snad to mohu posoudit, když na florbal, stejně jako na fotbal, mám platnou trenérskou licenci a navíc tento sport hraji velmi rád. Mým nejoblíbenějším spoluhráčem je ošetřovatel z Bohnic Jirka Homolka. Snad proto, že jsme tam z florbalistů nejstarší, ale dokážeme dávat příděly i mnohem mladším hráčů.

Lékařka je v Dobrém místě spokojenější než kdysi na klinice

Jana Peková z Prahy po maturitě na gymnáziu úspěšně vystudovala lékařskou fakultu Univerzity Karlovy s atestací oční lékařky. Po studiích pracovala nejprve na I. oční klinice v Praze „Na Karláku“ a po roce přešla na dětskou oční kliniku v pražském Motole. Práce oční lékařky je jistě velmi zajímavá, ale též náročná.

Už 25 let funguje v Kladně obecně prospěšná společnost Centrum pro zdravotně postižené a seniory Středočeského kraje. Byla prvním poskytovatelem terénní sociální služby a je největším poskytovatelem služby osobní asistence v Kladně. Je rovněž jedinou poradnou poskytující odborné sociální poradenství pro osoby se zdravotním postižením v bezbariérovém bytovém komplexu Meta v Kladně (počet obyvatel Mety se rovná počtu obyvatel menší vesnice).

Archivářské práci se věnuje i po sedmdesátce

Pana Jana Soldána z Kladna znám již řadu let. Seznámili jsme se ve sportovním oddělení kladenského Okresního archivu. Já jsem si tam chodil zjišťovat faktografické údaje pro své novinářské články z historie kladenského sportu a pan Soldán tenkrát ve sportovním archivu dobrovolně vypomáhal. Časem jsme se více sblížili a navštěvovali společně jako diváci kladenské fotbalové i hokejové zápasy. Jan Soldán později převzal vedení sportovního archivu a já mu tam chodil občasně pomáhat třídit archiválie. Rodák z Vyškovska v této práci pokračuje, i když už překročil sedmdesátku. Bez nároku na finanční odměnu s obdivuhodnou přesností vede statistiky kladenského sportu, především ledního hokeje a fotbalu. Stal se nejen kladenským sportovním archivářem, ale i zarytým patriotem města Kladna. Nezapomíná však na své rodiště, kterému věnoval dvě knihy, které mu nedávno vyšly, a zaměřují se na oblast jižní Moravy, její novodobou historii i místní lidové zvyky. Požádal jsem ho o krátký rozhovor.

Sportuje i po pětasedmdesátce

Rodák z hornické obce Vinařice (u Kladna) Václav Feřtek je dobře známý fotbalovým pamětníkům zejména z Kladna a Příbrami. Za tým SONP Kladno hrál v letech 1961-1971 a poté pokračoval v Baníku Příbram ve III. lize. Na samém počátku 60. let získal s dorosteneckou reprezentací Československa bronzovou medaili na ME v Itálii. Aktivní hráčskou kariéru zakončil v rodných Vinařicích, kde také stále bydlí. Poté začala jeho velmi dlouhá kariéra trenérská. „Trénoval jsem mládež různých věkových kategorií v Kladně nebo ve Slaném. Především jsem však vždy pro fotbal žil.