Sportu se věnuji opravdu hodně. Určitě nejsem nějaká sportovní hvězda, ale o to větší dávám sportu nadšení. Horší už je,že to někdy vyloženě přeháním. Důkazem toho je až neuvěřitelně mnoho zranění, které mi sport přinesl. Naštěstí to vyloženě těžké mám za sebou jen jedno. Stalo se mi v květnu roku 1994. Jednalo se tehdy o čtyřnásobnou frakturu Levého hlezna. Konkrétně jsem si tehdy zlámal všechny tři klouby v kotníku, z toho jeden dokonce nadvakrát. Marodil jsem s tím tehdy třičtvrě roku, přičemž půl roku jsem chodil o berlích. Nikoli těch francouzských, ale těch dřevěných, které jsou mnohem nepříjemnější.

Svůj zdravotní stav bych si dovolil rozdělit do dvou základních problémů-stránky interní a stránky psychické.. Obě jsou v mém životě naprosto odlišné. Zatímco klasicky interně jsem nemarodil snad 15 let. Při svých návštěvách Léčebny v Sadské prodělávám vždy interní vyšetření Tím nemyslím jen klasické odběry rve ale též například EKG. Mimochodem těch jsem prodělal za život minimálně 30. Tato vyšetření dopadnou vždy dobře až perfektně. /Úplně jiným případem je můj zdravotní stav psychický. Od svých 22 let věku až do současnosti, kdy mi bylo nedávno 54 let. Neuplynul jediný rok ve kterém bych nemusel vyhledat pomoc psychiatrické léčebny. Pravda moje pobyty byly vždy především hodně krátkodobé, třeba i na pouhý týden. Ale za to v některých letech, hlavně v dřívějším období mého života, kdy jsem navštěvoval ještě tehdejší psychiatrickou léčebnu v Horních Beřkovicích jsem se tam za jeden pouhý rok dokázal otočit třeba i čtyřikrát.

Pokud má člověk pocit žízně, obvykle se jedná o zdravý signál těla o potřebě více tekutin. V některých případech však může jít o příznak vážného onemocnění.

O zácpě se mluví tehdy, pokud se člověk nemůže vyprázdnit 3-4 dny, nebo i déle.Nejčastější příčinou je nevyvážená strava a nedostatek vláknin. Střevo pak začne pracovat ,, mdle". V některých případech však může být zácpa průvodním jevem i závažné nemoci.

Myslela jsem , že promocí můj vztah s Univerzitou Karlovou skončí. Omyl. Požádali mě, abych souhlasila s článkem o mě a mém studiu k výročí 100. let od vzniku státu. Tak jo. Ptali se mě na studium a jeho průběh hlavně kvůli mému zdravotnímu postižení. Všechno jsem jim řekla, zavzpomínala na svoje studium a především na skvělé vyučující. Pořád říkám, že člověk nemá umřít blbý a já na tom snad dělám.

Jméno někdejšího kladenského fotbalisty a československého reprezentanta Františka Kloze, zná z dnešních sportovních příznivců asi málokdo. A přesto jeho jméno nese nejen současný kladenský fotbalový stadion, ale dokonce i ulice v níž se nachází. František Kloz hrál za SK Kladno už opravdu dávno. Přesně to bylo v letech 1928-1942. Znám jeho osudy a nejen ty fotbalové dost dobře, protože z tohoto fotbalisty jsem napsal nejen práci pro kladenskou universitu III. věku, ale svého času mi v kladenském regionálním tisku dokonce vycházel 13 dílný seriál právě o F. Klozovi a co je též velmi důležité měl jsem možnost osobně před lety hovořit s jeho tehdy již více než 90 letou manželkou i podstatně mladší dcerou. František Kloz byl skutečnou osobností nejen kladenského, ale celého československého fotbalu.

Jsem řádně pokřtěný a tedy i věřící. Moje náboženská víra je ale hodně specifická. Do kostela nechodím. U svatého přijímání jsem byl za celý život jednou/přijímal jsem pod obojí způsobem-tedy tělo i krev páně/. U svaté zpovědi jsem nebyl nikdy. Modliteb znám sice hned několik, ale hodně je zanedbávám. Mým názorem je, že víra by měla spočívat především v pomoci lidem, především těm bědným a utlačovaným. Třeba právě nemocným pacientům z bohnické léčebny. Jako problémový člověkem si sice dost často ,,vyskakuji" na ty co jsou zdraví a především mají nějakou moc, ale nikdy jsem si nevyskakoval na nemocné chudáky. To se mi za ty necelé dva roky, co pracuji pro Bohnice nestalo nikdy. V tom je mé svědomí myslím čisté. A ještě jedna věc se mi nelíbí. Nemám rád církev, tedy hlavně myslím tu katolickou. Četl jsem bibli, i když musím přiznat, že jen část Nového zákona. Starý zákon neznám prakticky vůbec.

Narodil jsem se na Kladně. V tomto městě jsem prožil celý svůj dosavadní život. Nikdy jsem nebydlel jinde. Mimo Kladno jsem pobýval pouze tehdy, když jsem se zrovna léčil v psychiatrické léčebně. Proto jsem zarytým kladenským patriotem. Bez ,,svého" Kladna bych už nedovedl žít. Vůbec nepřeháním, když napíšu, že bych raději byl žebrákem na Kladně, než multimilionářem někde v Americe. Ano jezdím za prací do hlavního města Prahy. Ale osobně vím, že ani v Praze, třebaže je tak blízko Kladna, bych žít trvale nemohl. Stejně jako bych nemohl žít v žádném jiném českém městě. My Kladeňáci jsme většinou všichni patrioti, alespoň Ti co se na Kladně narodili.

Kožní uzliny, výrůstky a bradavice nejsou obvykle nebezpečné a často zmizí samy od sebe. Ve zcela výjimečných případech mohou být známkou vážného onemocnění.