Naše nejstarší hrady

Již v minulém díle svého seriálu jsem uvedl, že po jistou dobu/zhruba do první třetiny 13. století existovala starší hradiště a novější hrady vedle sebe současně. Náš zcela nejstarší skutečný středověký hrad ale vznikl už na počátku 12. století. Kromě území na němž byl postaven, ale neměl s Čechami nic společného. Ten hrad si postavili Němci v domnění, že jsou ještě na německém území. Ve skutečnosti už byli v Čechách. Středověkou hranici dvou států si ovšem nemůžeme představovat jako tu dnešní. Nebyla to žádná pevně vytyčená čára Tvořily ji většinou rozsáhlé, neosídlené i těžko prostupné lesy. Zmínění Němci si postavili svůj hrad v těsné blízkosti českého okraje lesa. Ten hrad se jmenuje Přimda a nachází se v západních Čechách, poblíž města Tachova. Tvořila ho především v té době u nás zcela neznámá velká hradní věž-tzv. donjon-typ obytné věže a okolní opevnění. Zbytky onoho donjonu jsou na vysokém kopci poblíž Tachova dodnes dobře viditelné i z dálnice vedoucí do Bavorska. Když se tehdy český kníže Vladislav o Přimdě dozvěděl, oblehl ji, dobyl a připojil ke svému majetku.

Česká pošta to je kapitola sama pro sebe. Ač se její služby neustále zdražují, jsou čím dál tím horší. Zákazníci pošty stojí fronty u přepážek. Přitom má pošta otevřenu jedinou přepážku, třebaže jsou na ní k dispozici třeba i čtyři. Sám mám s Českou poštou špatné zkušenosti. Nejklasičtějším příkladem je fakt, že poštovní doručovatelé nedoručují poštovní zásilky, ať už doporučené dopisy, nebo balíky přímo příjemci. Vůbec se neobtěžují vyhledat příjemce přímo v bytě a zásilku mu osobně předat. Přitom je to jasně zadáno v jejich pracovní náplni. Doručovatelé pouze vhodí oznámení o zásilce do schránky a o více se nestarají. To je zkušenost nejen moje, ale i celé řady dalších zákazníků České pošty. Sám jsem zažil jejich stížnosti přímo na poště.

Henry Wadsworth Longfellow /1807-1882/

Henry Wadswort Longfellow je prvním americkým básníkem, který se stal známým a slavným i v Evropě. Patří k umělcům, z jejichž tvorby zůstalo živé jediné dílo. V povědomí kulturně založených lidí žije pouze jako autor nesmrtelné ,,Písně o Hiawatovi". Ostatní tvorba tohoto profesora moderních jazyků na harvardské universitě i kultivovaného překladatele básnických děl upadla do zapomenutí.

Ustavičné boje s germánskými Němci

,,Dějiny českého národa jsou dějinami bojů s Němci.“ Takhle nějak podobně zněl známý výrok obrozeneckého historika Františka Palackého. A zcela určitě není daleko od pravdy. Nebudu se v této části svého seriálu zabývat celou historií až do současnosti, ale zaměřím se pouze na období počátků českého státu i obdobím před jeho samotným vznikem. K prvnímu střetnutí našich Slovanů s Germány, které zaregistroval franský kronikář Fredegar došlo v roce 631 u Wogastisburgu./historikové dodnes nevědí, kde se toto místo patrně slovanského hradiště nacházelo/. Rozpínavost Germánů je až do konce II. světové války pověstná. Byla s projevem později proslulého ,,Drang nach Osten“ mířena především na východ proti Slovanům. V 7. století, kdy došlo k prvnímu zaregistrovanému střetu ještě český stát neexistoval. Na našem území ale v této době existovalo něco jiného. Byl to kmenový svaz příbuzných slovanských kmenů, který vytvořil kuriozně franský-tedy germánský kupec Sámo. Každopádně ale Slované v bitvě u Wogastisburgu zvítězili. Zhruba o necelých 200 let později následoval další významný pokus o podrobení českých Slovanů.

První český král Vratislav

Jsme ve druhé polovině 11. století. Až do této doby zdobil české panovníky titul kníže, zatímco v sousedních zemích Polsku a Uhrách vládli už králové. Roku 1061 se však českým knížetem stává syn českého Achilla Břetislava I. Vratislav II. Začíná rovněž vládnout jako ,,pouhý" kníže. Časem se tento titul má ale změnit. Za Vratislavovy více než třicetileté vlády/vládl v letech 1061- 1092/se podstatně upevnilo mezinárodní postavení českého státu a tento fakt byl doložen i tím, že na sklonku svého života byl Vratislav oceněn královskou korunou. Co tomu ale předcházelo?

Aktivně běhám už asi tři roky. Ovšem zcela zvláštním způsobem. Nechodím si klasicky zaběhat třeba někam do lesa na čas, ale běhám vždy v souvislosti s nějakým dalším cílem. Tím je třeba, běhání nepohyblivé mamce na nákupy nebo na nádraží a z nádraží při cestě do zaměstnání a zpět, běhání někam na úřad, kde mám jednání a podobně. Klasicky prakticky nechodím, všude jen běhám. A pak si měřím a sčítám naběhané kilometry pomocí staženého programu v mobilu, který využívá ne krokoměr, ale GPS systém a je tedy dost přesný. Za letošní rok mám takto naběháno asi 1 700 km./V červenci a srpnu jsem psychicky marodil a neběhal vůbec./

Je stejně starý jako já. Vyrůstali jsme spolu a znali jsme se snad ještě od předškolního věku. Celé naše dětství i dospívání bydlel v sousedním paneláku. Právě v období dospívání jsme byli téměř nejlepšími kamarády. Pak nastalo období ranné dospělosti. Kamarád se brzy oženil a odstěhoval. Dlouhá léta, vlastně téměř tři desetiletí jsem ho neviděl. Znovu jsme se setkali asi před 5 lety. Měl jsem z toho setkání upřímnou radost. Kamarád byl tenkrát jak se říká ,,ve srabu". Rozvedl se a byt po rozvodu získala manželka s dcerou. Sehnal si pronájem bytu znovu na našem malém sídlišti. Jenže nikde nepracoval, nezažádal si ani o podporu v nezaměstnanosti a spoléhal na větší částku peněz, kterou mu bývalá manželka vyplatila za někdejší společný byt. Jenže peníze dokázal brzy utratit za drahý pronájem i ,,rozfofrovat." Z pronajatého bytu musel tedy odejít. Tenkrát, když byl v téhle nouzi jsme se po letech zase začali na chvíli kamarádit. Po auohavárce přišel o všechny zuby. Potřeboval udělat zubní protézu. Nemohl však najít zubaře, který by ho přijal. Já si vzpomněl na kamarádku a spolužačku z gymplu, která pracuje jako zubní lékařka. Zařídil jsem mu, že ho přijala a zdarma mu nechala protézu zhotovit. Sháněl jsem mu tenkrát zaměstnání. Podařilo se mi jich sehnat hned několik. Jedno dokonce v oboru, ve kterém se vyučil. Žádné mu však nebylo dost dobré. On za tu dobu, co nepracoval a žil z peněz vyplacených bývalou manželkou, práci jaksi odvykl.

Zubního lékaře MUDr. Ullrycha navštěvuji pravidelně. Je to jistě nejméně 10 let, co je mým ošetřujícím lékařem. Tedy dost dlouhá doba na to, abych ho mohl svým subjektivním i když laickým názorem ohodnotit. Po pravdě řečeno zpočátku mého léčení u něj mi nevyhovovaly poměrně vysoké finanční částky účtované za zubní ošetření. Jeden čas jsem dokonce uvažoval i o změně ,,zubaře". Pak jsem ale zjistil, že u jiných zubních lékařů bych platil stejně a proto k žádné změně doktora nedošlo. Hlavní chyba byla ovšem ve mě samotném. Svůj chrup jsem zanedbával a špatně o něj pečoval.

V Psychiatrické nemocnici Praha-Bohnice působí náš spolek ,,Dobré místo“ již asi 4 roky. Já osobně z toho období, kromě své klasické a hlavní redaktorské práce, pomáhám mimojiné i v bohnickém Peer-klubu. Tam působím něco přes tři roky. Společně s kolegyní Janou Větrovcovou jsme tak v Peer-klubu nejdéle působící zaměstnanci. Dříve jsem nejraději sloužil s Andrejem. Byl to původem Kazach, ale již nejen s trvalým pobytem v Česku ale též s českým občanstvím. Však také z Kazachstánu odešel s rodinou do Česka v dětském věku. V době, kdy u nás působil mu již bylo kolem třiceti let. Služby v Peer-klubu jsme měly většinou společné a proto jsme se hodně sblížili. Společně jsme i trénovali s fotbalovým týmem CDZ Praha a jezdili na turnaje. Byli jsme velmi dobří kamarádi. Andrej měl skvělou, vyloženě nekonfliktní povahu a právě proto mi tedy jako kolega v zaměstnání i kamarád tolik seděl. Andrej je ale na rozdíl ode mě světoběžník /já naopak spíš domácí typ/ a proto před necelým rokem odešel pracovat do Skotska. Mohl si to dovolit, protože skvěle ovládá angličtinu, ze které má i státnici. Když od nás odcházel bylo mi smutno. Často si na něj vzpomenu a chybí mi.