Příroda nám předvádí ironickou humoresku na téma „jaro“, která by jistě pobavila i Vladislava Vančuru. Je jaro. Tedy podle lidského kalendáře by mělo být. Opakuje se každý rok, tak proč by ten letošní měl být výjimkou. Pouze a jen člověk si již v dávném pravěku všiml a zapamatoval, že příroda se opakuje. Střídá pravidelně chladná a teplá období, suché a deštivé časy, slunečné a zamračené dny.

Klasický tabák, nebo jeho elektronická náhražka s rozpuštěným nikotinem? To je dilema, které v poslední době řeší čím dál víc kuřáků. Není divu. Lidé se zapálenou klasickou cigaretou jsou čím dál tím víc považováni a asociály, kteří svým kouřem obtěžují a ohrožují okolí. Kouřit už se nesmí ve spoustě restaurací, veřejných prostorách a akcích, pracovištích i autobusových zastávkách. Kuřáci jsou tak systematicky šikanováni a odsouváni na okraj společenského dění. Aby bylo jasno. Jsem dost silná kuřačka. Nejsem na to zrovna hrdá, ale cigareta ke mně tak nějak patří už mnoho let. Proto ani mě nemohl nezasáhnout trend elektronické cigarety.

Skupina lidí. A téma? Náš sen o cestování. Přání. Aby bylo reálné, ale o kterém víme, že se asi nikdy nesplní. Přemýšlíme. Kdybychom byli namalováni v komiksu, měli bychom každý u hlavy bublinu, ve které by se začínal zhmotňovat náš sen. Naše přání. Nesplnitelných přesto však reálných přání. A jsou skutečně nesplnitelná?

Kdybych vám řekla, že člověk, který má mrtvé nohy, může hrát pohybové divadlo, určitě byste se usmáli a pomyslili si, že tak trochu s vámi šprýmuji. A kdybych vám řekla, že to divadlo vychází z pojetí nového cirkusu a snaží se překračovat hranice mezi akrobacií, moderním tancem, loutkovým divadlem, koncertem a sportem, tak to už byste si klepali na čelo s přesvědčením, že mi přeskočilo. A přesto je to pravda. Viděla jsem to na vlastní oči. V Cirku La Putyka to totiž riskli a výsledkem je představení, které bere dech a nutí k zamyšlení. Představení se jmenuje Risk.

Upřímně přiznávám, že devátý ročník konference INSPO (Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami) měl fakt úroveň. Každý rok se celá konference stává profesionálnější a odbornější. Letošní se konala v Kongresovém centru Praha, v sobotu 16. března 2013.

Doteky uklidňují. V těsném objetí se novorozenec cítí v bezpečí, přisátím k prsu matky se nasytí, hlazením jej uklidníte a uspíte. Dotekem batole objevuje svět. Dotekem dává matka dítěti pocit jistoty a zázemí. Dotek říká víc, než bychom dokázali vyjádřit slovy. Dotekům rozumí i ti, kteří slovům porozumět nedokážou. Dotek léčí. Na blahodárném efektu fyzického kontaktu je založena canisterapie, hipoterapie i bazální stimulace. Masáže léčí unavené a ztuhlé svaly stejně dobře jako poraněnou duši.

Myslím si, že jsem většinou šťastná. Jsem šťastná, že mám své blízké, že se tu neválčí, že miluji a jsem milována, že zvládám jakž takž svoje zdravotní potíže, že dokážu někomu pomoct, že mám práci, která mě baví, že jsem užitečná.

Asi před měsícem jsem prožívala úplně nelidskou bolest, která mě téměř paralyzovala. Začalo to nevinně.

Právě jsem se naučila psát další písmenko a nová slova. Paní učitelka mě pochválila, dala mi na každý řádek v sešitě hvězdičku. Běžela jsem se samou radostí pochlubit mamce. „Jsi šikovná,“ řekla a dál krájela jablko pro brášku. Vzala jsem si sama to největší a nejčervenější jablíčko z mísy a šla jsem se schovat do svého pokoje. Tady jsem já královnou, tady všichni poslouchají, co říkám. Mé království ruší jen bráška na druhém konci pokoje. Nemluví se mnou, vlastně skoro vůbec nemluví. Nehraje si se mnou. Bere mi hračky a tluče mě s nimi. Mamka říká, že za to nemůže, že je nemocný.