Názorově jsem založený levicově. Dalo by se dokonce říci že se považuji za umírněného marxistu/v žádném případě ne stalinistu/. Právě stalinismus, který se v naší republice projevoval velmi extremisticky zejména v první polovině 50.let naopak velmi ostře kritizuji. Tehdy se až masově věznilo, došlo k řadě vykonstruovaných politických procesů i nespravedlivým popravám. Nejznámější je proces s Miladou Horákovou, která byla začátkem 50. let popravena a společně s ní i další tři muži-Záviš Kalandra, Pecl a Buchal.

Na den 5.7 připadá náš první červencový státní svátek, kterým je příchod Cyrila a Metoděje do Velkomoravské říše. Mělo se tak stát za druhého velkomoravského knížete Rostislava roku 863. Kníže Rostislav o to údajně požádal byzantského císaře, který mu ochotně vyhověl a oba bratry ze Soluně na Velkou Moravu skutečně poslal, aby zde šířili, křestanské náboženství. Přitom křestanství zde existovalo údajně již předtím ovšem v latinském jazyce, kterému místní obyvatelstvo nerozumělo a proto zde nemohlo zakořenit.

Jsem vášnivým cyklistou. Důkazem toho jsou nejen každoročně najeté kilometry ale i fakt , že vlastním hned 7 bicyklů všeho druhu, ikdyž některé, jako bývalý klasický favorit by pomalu patřilo do muzea. Mám jedno kolo horské/mimochodem to mi vyhovuje nejméně/, dvě kola treková, tři kola silniční a dokonce kolo na které jsem si nechal přidělat motorový pohon/na tom v současné době nejezdím vůbec/. Nejvíce mi vyhovují klasická silniční kola s ,,beranovými" řídítky. A pokud mám čas a je počasí, tak jezdím, jak to jen jde. Cyklistice jsem propadl jako řadě dalších koníčků. V jednom je ale problém. Protože nejraději jezdím na silničních kolech s klasickými ,,berany", dostávám se často na silnice.

Mým druhým největším kulturním koníčkem po historii je literatura. Stejně jako u historie především ta česká. Mám své oblíbené autory, nikoli z literatury současné, kterou prakticky neznám, ale především z literatury 19. století. Tím nejoblíbenějším je určitě Karel Hynek Mácha-největší představitel českého romantismu. V tomto článku bych se chtěl ale věnovat jinému autorovi, který je naopak považován za jednoho z prvních představitelů českého realismu. Totiž Karlu Havlíčku Borovském. V minulosti jsem jako vášnivý turista navštívil jeho rodný dům v Borové u tehdy Německého/dnes Havlíčkova Brodu/. Kdo to vlastně byl ten ,,Karel Havel“, jak jeho jméno literární fajnšmekři s oblibou zkracují. Vyhodnotil bych ho stručnou, ale výstižnou charakteristikou-velký vlastenec se silným sociálním cítěním. Toto hodnocení lze zcela jasně poznat už z jeho pověstných epigramů. Co se týče vlastenectví, tady bych uvedl jeho epigram ,,Česká hlava“

Psychiatrické oddělení Sadská je pobočkou Psychiatrické nemocnice v Kosmonosích. Má pouze dva pavilony A a B. Léčí se zde většinou jen lehčí případy, například úzkosti, deprese, případně diagnozy jakou mám i já a to jsou poruchy osobnosti. Psychotické pacienty se schizofrenií, nebo například maniodepresivní psychozou sem sice berou také, ale pouze na doléčení z Kosmonos, kdy už nejsou v nějakém akutně vážném stavu. Já sám zde mám již přes 20 pobytů. Ovšem všechny moje pobyty byly krátkodobé, většinou dvoutýdenní. Můj jediný delší pobyt trval jeden měsíc. Samozřejmě, že v Sadské mám díky tomu větší množství známých i několik dobrých kamarádů a kamarádek, se kterými jsem v telefonickém spojení i mimo samotnou léčebnu. Všichni se vždy diví, že odcházím po dvou týdnech a pochybují o tom, že mi tak krátký pobyt může něco dát.

Vzhledem k tomu, že se neustále snažím věnovat sportu a to v různých sportovních odvětvích, považuje mě hodně lidí za vyloženě sportovní typ.

Ve skutečnosti je to trochu jinak. Snažím se sice opravdu provozovat rekreačně celou řadu sportů, vedle vytrvalostního běhu a kola například stolnímu tenisu i klasickému tenisu, fotbalu, florbalu, volejbalu, nohejbalu, basketu i některým dalším, ale popravdě řečeno moc se mi v ničem nedaří. Nikdy jsem totiž nebyl žádným sportovním talentem. Neumím třeba bruslit. Mám sice klasické i inline brusle, ale na obou spíše šmajdám, než skutečně bruslím. Co se týče třeba lyžování, tak už se věnuji pouze tomu na běžkách a to ještě musí být u nás na Kladně sníh a toho je v posledních zimách pomálu. Absolvoval jsem sice kdysi dávno jako učitel tělocviku kurs lyžařského instruktora i na alpské, výstižněji řečeno sjezdové lyžování, ale dnes, když jsem takto téměř 30 let nelyžoval, bych si na sjezdovku netroufl. Po čtyřnásobné fraktuře hlezna/kotníku/, která se mi stala někdy ve třiceti letech věku, už bych měl strach si stoupnout na klasické sjezdové lyže.

Je tomu právě 25 let. Bylo mi třicet a já v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích čekal na přiznání plného invalidního důchodu. A čekal jsem v drsném prostředí uzavřeného oddělení, bez možnosti samostatných vycházek i jakýchkoli propustek domů. Trvalo to takhle celých třičtvrtě roku, než jsem byl konečně propuštěn. Přitom jsem neměl žádnou soudem nařízenou ochrannou léčbu a v léčebně jsem byl oficiálně dobrovolně. Propustit mě ale nechtěli a to ani na revers. Bylo to tehdy pro mě hodně drsné. Kdybych měl něco podobného podstoupit dnes, vůbec nevím jestli bych to vydržel. Tenkrát jsemvydržel. Co mi v těch nekonečných měsících čekání na svobodu nejvíce pomohlo bylo psaní. Tenkrát jsem si ovšem ještě nepřivydělával externím psaním do novin a neměl za sebou jediný zveřejněný článek. Dnes jich mám tisíce. Psal jsem tenkrát prakticky každý den téměř od rána do večera. Ne ovšem nějaké novinové články, ale pustil jsem se do historického románu z doby těsně předhusitské, přesněji z doby vlády českého krále Václava IV z 90. let 14. století. Znalci české historie by věděli, že v této době byl král zajat vysokou českou šlechtou a vláčen jako vězen po českých hradech. Mimojiné byl vězněn i na Křivoklátě. K napsání tohoto románu mě inspiroval historický nedokončený román mého nejoblíbenějšího spisovatele Karla Hynka Máchy s názvem ,,Kat", konkrétně jeho jediná dokončená část ,,Křivoklad"/romantické označení hradu Křivoklátu/.

Chtěl bych vyslovit krátké poděkování mým dvěma lékařům. Prvním je psychiatr MUDr. Petr Petráček. Vzájemné přátelské vztahy udržujeme už delší dobu. Pan doktor má svou psychiatrickou ordinaci sice v Rakovníku, ale já za ním jezdím do léčebny v Sadské, kde slouží přibližně jednou za měsíc o svátcích i některých víkendech, jako žurnální lékař.

Mým velkým koníčkem je historie, zejména ta česká. Právě proto pořádám vlastenecké výlety po českých památkách. Právě proto se při nich účastníků ustavičně ptám na vše co s českou historií souvisí. Někdy jsem s tím asi až trapný, ale hodlám v tom pokračovat. Nevadí mi, že jejich znalosti historie jsou chabé. Já zase naopak neumím třeba anglicky, zatímco téměř všichni účastníci mých výletů tento jazyk ovládají. Česká historie je ale docela určitě velmi zajímavá a všichni Češi by jí měli alespoň v těch nejzákladnějších věcech znát. Protože výletů po památkách je málo a z těchto důvodů při nich mohu říci také jen velmi málo, rozhodl jsem se na BLOGU webových stránek www.lidemezilidmi.cz seznamovat své čtenáře alespoň zevrubně s českými dějinami a probudit v nich o ně zájem.